Rosetta (1999)

Sociální drama. Evropský art, který nutně bolí divákovu rohovku, protože se v něm zásadně a zdánlivě nic neděje. Jedná se totiž o kritiku nynějšího systému, který tvoří ubohé a ještě ubožejší, jen se to snaží smutně skrýt, aby si náhodou někdo nevšiml. Samozřejmě že je tu velké množství trpících, ale ti se snaží sehnat vůbec něco k žrádlu, nehudrají, a když už, tak za použití násilí, které se dá tak lehoučce odsoudit jako zbytečné a marné a ohavné a nepříliš inteligenčně vypracované.

Sociální vzedmutí mas, to je to, co nynější systém potřebuje jako sůl. Zbavit se přemíry zhovadilého úpění nad zábavou a domrcasit všeobecný světaděj kamsi, kde by spravedlnost vládla napříč lidstvem, ne jen na podšálku veřejných i skrytých elit. Sociální drama, kritika společnosti, film, jehož smyslem je předat poselství, donutit diváka k myšlení. Fuj tajks, dokonce i k jakémusi soucitu a chuti s cháskou, která připravuje systém otroků a otrokářů, zatočit. A to nejlépe na kolotoči s uvolněnými úchyty, takže by se elita proletěla vůkolnem jen tak, pro pobavení. Místo dopadu je nutné vyměřit tak, aby se dopadlo na hroty sudlic a kopí. Když už se ty dějiny opakují, tak ať to dělají pečlivě, sakra.

Rosetta je dívka, která nemůže nalézt zaměstnání. Stačí to pro děj filmu? Si kuřte že jo. Hodina a půl bez scénické hudby, no lahoda, přátelé. Celý film roztřesená kamera zaměřená výhradně na hlavní představitelku, která navíc není dvakrát sympatická? Ježiš, lahoda. Jedná se totiž skutečně o evropskou depresi, neskutečnou depresi. Takovou depresi, po které vám bude zvracení připadat jako běžná kratochvíle. Ďas aby to…