Buđenje iz mrtvih

Na konci března 1999 v průběhu bombardování Svazové republiky Jugoslávie vstane spisovatel a vysokoškolský profesor Miki z mrtvých. Není asi důležité, jestli doslova, nebo jen obrazně. Po procitnutí opouští Bělehrad, kde zanechá ženu se synem a v následujících čtyřiceti osmi hodinách navštíví ve svém rodném městě řadu lidí. Setkává se postupně s kamarády z dětství – Kolem, doktorem, kterého opustila žena s dětmi, Ralem – policistou, který o něm ví víc, než je mu příjemné, se spolužačkou z gymnázia Džojou, které v minulosti nedokázal říct, co k ní cítí, se svým nemocným otcem a dalšími. Z rozhovorů s nimi si divák může postupně poskládat portrét Mikiho osobnosti. Umožní mu také pochopit situaci, ve které se nachází, on – prozápadní demokraticky smýšlející intelektuál i všichni ostatní obyvatelé Svazové republiky Jugoslávie, kterých se nikdo neptá na jejich názory a politické přesvědčení. Bombardování se týká všech bez rozdílu a paradoxně v nejhorší situaci se nacházejí právě Miloševičovi odpůrci, kteří jsou vystaveni jak totalitním metodám jeho režimu, tak vojenské agresi NATO. Klíčovou scénou snímku, jenž vyúsťuje do neodvratné tragédie, je Mikiho vypjatá výměna názorů s otcem, který představuje vše, čím Miki z hlouby duše pohrdá.