Pád z uměleckého výsluní bývá strmý a bolestný... Jsou povolání, která může člověk vykonávat celý produktivní (i postproduktivní) život. Na druhé straně jsou profese, které jsou omezeny věkem, výkonností, fyzickými možnostmi a především zdravotními riziky a důsledky. Jedná se například o vrcholové sportovce, policisty, horníky, vojáky, ale třeba i artisty nebo tanečníky. Například v sousedním Rakousku mají tyto umělecké profese nárok na důchod po 28 letech a získávají doživotní rentu. V naší společnosti zůstávají tanečníci stále na chvostu zájmu ministerstev kultury i práce a sociálních věcí, zákonodárců, jejich požadavky jsou podceňovány a mnohdy i zesměšňovány. Souvisí to pochopitelně s neutěšeným postavením umění a kultury všeobecně. Téma dokumentu odhalí především sugestivní osudy lidí, kteří baletu (a divadlu všeobecně) zasvětili své životy a mají své hořké zkušenosti s tím, v jakých podmínkách dnes doslova živoří.
Režie: Jan Bělohlavý
