Představení Raskolnikov: jeho zločin a jeho trest zahájilo svou premiérou v roce 2003 čtyřdílný cyklus divadelních adaptací vrcholných děl F. M. Dostojevského. Vladimír Morávek jej nazval Sto roků kobry a věnoval P. Scherhauferovi, jedné z klíčových režisérských osobností českého divadla. Dostojevskij napsal Zločin a trest v německém Wiesbadenu mezi červencem 1865 a únorem 1866. Myšlenku na napsání románu měl však již od poloviny 50. let, kdy se vrátil z vězení a vyhnanství v Omsku. Po odpykání trestu Dostojevskij mění radikálně své názory a je přesvědčen, že násilná revoluce nemůže být řešením, protože násilí plodí zlo a zlo páchané ve jménu dobra se nakonec obrátí proti svému původci. Takto bývá často interpretován Zločin a trest. Sám autor o tom píše v dopise nakladateli: "Je to psychologický záznam o jednom zločinu. Děje se v současnosti, v letošním roce. Mladý člověk, vyloučený z řad posluchačů univerzity, maloměšťáckého původu, žijící v krajní nouzi, z lehkomyslnosti, z názorové rozkolísanosti podlehl některým podivným nedonošeným idejím, které se vznášejí ve vzduchu, a rozhodl se jedním rázem zbavit své hanebné situace. Rozhodl se zabít jednu stařenu, která půjčuje peníze na procenta. Je hloupá, hluchá, nemocná, lakomá, bere židovská procenta, je zlá a utiskuje jiný život tím, že u sebe mučí jako služku svou mladší sestru. "Není k ničemu", "Proč jen žije?", "Je vůbec nějak užitečná?" - Tyto otázky matou mladého muže. Rozhodne se ji zabít a okrást s úmyslem zařídit šťastný život své matce a sestře, dokončit studia, odjet za hranice a potom být po celý život čestným, pevným, neúchylným při plnění "humánní povinnosti k lidstvu", čímž se pochopitelně "smyje zločin", pokud se dá vůbec nazvat zločinem čin spáchaný na stařeně hluché, hloupé, zlé a nemocné, která neví k čemu žije na světě, a která by možná tak jako tak za nějaký měsíc umřela." Inscenačnímu týmu Vladimíra Morávka (dramatizace Luboš Balák, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Kamila Polívková, hudba Petr Hromádka) a hereckému souboru se mimořádně zdařilo přenést na jeviště jak příběh s téměř detektivní zápletkou, tak vnitřní svět Dostojevského postav. Z hereckých výkonů jistě zaujme Petr Jeništa v titulní roli - televizní kamera zprostředkovává jeho herectví v detailu, který je divadelnímu divákovi většinou odepřen. Režie televizního záznamu se opět ujal režisér inscenace Vladimír Morávek s osvědčeným televizním štábem - hlavním kameramanem Jiřím Kovářem, střihačem Jiřím Mikulou a zvukařem Ladislavem Ježkem. Díky spolupráci Divadla Husa na provázku a brněnského studia ČT se podařil nebývalý počin - zaznamenat pro televizní archiv i pro divadelní badatele celou tetralogii Sto roků kobry, která je předznamenává Morávkovu éru v Huse na provázku.
Hrají: Petr Jeništa, Jiří Vyorálek, Jan Kolařík, Tomáš Milostný, Luboš Veselý, Kateřina Jebavá, Alena Ambrová, Ivana Hloužková, Pavel Zatloukal, .....Gabriela Štefanová, Vladimír Hauser, Jiří Kniha, Robert Mikluš, Michal Bumbálek, Eva Vrbková, Dita Kaplanová, Simona Peková
Režie: Vladimír Morávek
Kamera: Jiří Kovář