I divadla mají své osudy a lidé je vytvářejí. Dokument k 70. výročí založení stálého profesionálního divadla v Libni.
Počátky libeňského divadla, dnešního Divadla pod Palmovkou, jsou spjaty s hostincem U Deutschů z roku 1865. Hrálo se tady zprvu na improvizovaném jevišti v hospodském sále, ale roku 1905 byla stará budova zbořena a postavena nová – Hotel u Deutschů. Přestavěn byl i sál na divadelní. A to pro operetní divu Marii Groszovou. Moc se jí tady ale nedařilo, a tak o dva roky později si prostor nechala upravit jiná slavná subreta – Marie Zieglerová. Dokonce ve svém divadle, jako druhá na světě hned po vídeňské premiéře, uvedla LehárovuVeselou vdovu. Ale i ona zkrachovala. Stálé profesionální divadlo tady vzniklo až v roce 1948, kdy sem přišla skupina z žižkovského divadla Akropolis, vlastníma rukama se podílela na rekonstrukci divadla a začala tvořit novou etapu libeňské scény. První zásadní vrchol znamenala etapa působení režiséra, herce a ředitele Václava Lohniského ve druhé polovině 50. let a v letech 60., kdy se na libeňské scéně uváděly v československých premiérách nejen tituly největších světových dramatiků současnosti, ale českým divákům zde byla objevena i díla minulých století, o nichž si dnes myslíme, že je vlastně známe odedávna. Dějiny libeňského divadla jsou napínavé nejen v tom, jak se divadlo ve vrcholných etapách stávalo jedním z českých divadelních center, ale i v osudech svých protagonistů. Zachytit genia loci tohoto místa se pokusil i náš dokumentární film.
