Divadlo ve filmu: Amerikánka79

Co vás dokáže udržet při životě, když proti vám stojí celý svět a vy jste ještě dítě... Kultovní inscenace divadla Jatka 78 v režii Viktora Tauše je příběhem malé dívky bez domova. Její silná touha po svobodě a ochota vzepřít se celému nevlídnému světu ale zůstává... Jak se vzepřít osudu a zvládnout vše, co nám do vínku nebylo dáno? Hrdinka příběhu, inspirovaného skutečnými osudy, Ema Černá (Tereza Ramba a Eliška Křenková) zdolává útrapy dětského domova, pěstounské péče i „pasťáku“. Nejpodstatnější součástí vůle k přežití je totiž víra v sebe sama, víra, že někde daleko, možná až v Americe, čeká někdo, komu na vás záleží. Otec v USA je ale pouhým výmyslem staršího bratra, iluzí, která má pomoci sourozencům přežít bezohledný režim dětských domovů a která Emě dodává sílu. Rok 1989 otevírá Emě cestu vycestovat do vysněné Ameriky, ale my víme, že tam na ni bude čekat ztráta životní iluze. Hlavní hrdinka si svou cestu do života najde i přes útrapy dětského domova, pěstounské péče i pasťáku. Amerikánka není jen ukázkou toho, jak věci fungovaly v 80. a 90. letech v Československu, ale hlavně je to příběh o naději a touze žít... Filmová trilogie Divadlo ve filmu si klade za cíl prozkoumat možnosti interpretace divadla skrze film. Musí být divadelní záznam skutečně redukcí divadelního prožitku často až na hranici informace? Nebo je možné skrze kameru vzít diváka mezi herce, a umožnit mu tak divadelní inscenaci prožít s veškerou emocí, kterou prožívají herci? Co když se kamera z role objektivního pozorovatele stane jedním z herců a prožitek divadla nezvykle dynamickým, ale i intimním zážitkem? Jde pak stále ještě o záznam, nebo o zcela novou audiovizuální zkušenost, která v sobě uchovává autenticitu divadla, ale zároveň ji rozšiřuje o svébytnou filmovou řeč?