Vasilij Romaškin (Fyodor Sukhov) sotva zakončil desátou třídu, když začala válka. Na frontu odjel jako čerstvý poručík s celou skupinou dalších takto mladých vojáků a přesně jak předpovídal jejich ostřílený velitel, mnoho jich padlo už během prvního boje. I Vasilije málem pohřbili, kdyby si na poslední chvíli právě kapitán nevšiml, že jeho podřízený i s průstřelem hrudníku přeci jen, byť slabě dýchá. V nemocnici se z těžkého zranění vykřesal, ale na den první vycházky nikdy nezapomene… Tehdy našel na zahradě v řadě náhrobků jeden se jménem svého otce, který padl ještě než on sám vstoupil do armády – jak silná musela být jeho matka, která to před ním zatajila a vyprovodila do války i syna – a vzápětí opět málem zahynul, když do lazaretu vtrhli Němci a jako zvířata stříleli do lékařů i pacientů. Po návratu k jednotce se mu podařilo uprostřed novoroční půtky zajmout tři jazyky, což mu vyneslo první bojovou medaili a nabídku na převelení k průzkumu. U frontové rozvědky, s níž nakonec prošel boji od Moskvy až do Německa, je jedním z hlavních úkolů přivést k výslechu živého zajatce. O tom a o jeho jednotce napsal i jeden válečný korespondent článek nadepsaný titulkem: „Vzjať živym!“
