Nicholas Winton zemřel 1. července 2015 ve věku sto šesti let. Do konce svého života opakoval, že vše se dá uskutečnit, pokud to není vysloveně nemožné... Nikdy se nepovažoval za hrdinu, ale jeho zásluhou bylo v roce 1939 zachráněno 669 převážně židovských dětí z Československa, Německa a Rakouska. Do bezpečné Velké Británie je Winton vypravil osmi takzvanými kindertransporty. Tam na ně čekaly náhradní rodiny. Odjezd plánovaného devátého transportu s dvěma sty padesáti dětmi překazila druhá světová válka. O své roli při této organizačně složité záchranné akci po válce nemluvil. Teprve v roce 1987 našla manželka Nicholase Wintona na půdě jejich domu složku obsahující obsáhlou dokumentaci kindertransportů. Tato záležitost upoutala pozornost moderátorky Esther Rantsenové z BBC. Televizní kamery tak mohly zachytit unikátní setkání Nicholase Wintona s jeho někdejšími svěřenci po padesáti letech. Francouzští dokumentaristé připomínají postavu sira Wintona pomocí dobových materiálů a ilustračních kreseb. Důležitou roli ve filmu hrají také autentické výpovědi dnes už dávno dospělých „Wintonových dětí“.
Archivní záběry: Nicholas Winton
Režie: Frédéric Tonolli
