Věra Ferbasová

„Komik v sukních“ Věra Ferbasová se narodila 21. září 1913 v Sukoradech do rodiny středoškolského profesora v Jičíně. Ve 20. letech se mladá Věrka přestěhovala s rodiči do Plzně. Kvůli problémům s kázní přešla v kvartě z gymnázia na obchodní akademii, tu nakonec zdárně absolvovala a odešla do Prahy. Stala se sekretářkou v oblíbeném Divadle Vlasty Buriana.

Až do teď neprojevovala umělecké ambice a o umění ani neměla vážnější zájem. Stala se však věc, která úřednici Ferbasové obrátila život o 180°. V divadle rychle zaskočila za onemocnělou herečku v komedii Gustava Davise „Mušketýři z katakomb“, kterou později Martin Frič s Vlastou Burianem zfilmoval pod názvem KATAKOMBY (1940).

Tento malý divadelní záskok odstartovat její zářivou filmovou kariéru, kdy v českém filmu nahradila Anny Ondrákovou v úlohách temperamentních klaunů, neposedných žabců a nezbedných dcerušek. U diváků si získala popularitu svou bezprostředností, smyslem pro humor, rozvernost a rovněž zálibu v převlecích, jež zdokonalovala v sentimentálních komediích Vladimíra Slavínského. I když kritika upozorňovala na některé její chybné výkony a na stálé stereotypní obsazování do stejných úloh.

Poprvé se na filmovém plátně zjevila jako účastnice večírku v Kantůrkově filmu V TOM DOMEČKU POD EMAUZY (1933). Zpočátku získala pouhé epizodní úlohy příbuzné (ROZPUSTILÁ NOC), divačky na dostizích (POLSKÁ KREV), prodavačky Slávky (PÁN NA ROZTRHÁNÍ), úřednice v prodejně losů (MATKA KRÁČMERKA), lovkyně autogramů (HUDBA SRDCÍ), dcery Pavly (ANITA V RÁJI), sestry Stáni (JEDNA Z MILIONU), filozofky Irči Vítkové (STUDENTSKÁ MÁMA) a nebo svědkyně Vlasty Kučerové (PRVNÍ POLÍBENÍ).

Z epizodek se později stávaly titulní úlohy a scenáristé psali role již předem pro ní. Taková byla například její Věra Hanáková vydávající se za malou holčičku ve Slavínského komedii ULIČNICE (1936), Věra Bártová ve TŘECH MUŽÍCH VE SNĚHU (1936), studentka Marta v Innemannově SEXTÁNCE (1936), dcera hajného Štětivce (Jára Kohout) Hanči v komedii NA TÝ LOUCE ZELENÝ (1936) Karla Lamače, Míla Janotová v komedii FALEŠNÁ KOČIČKA (1937), Anči Bártová v VDOVIČCE SPADLÉ S NEBE (1937), Zdenka Štěpánová v DĚVČÁTKU Z VENKOVA (1937), dvojrole Vandy Karhanové a cizinky Ruth Barretové ve VANDINÝCH TRAMPOTÁCH (1938) Miroslava Cikána, Slávka v Lamačově komedii SLÁVKO, NEDEJ SE! (1938), stále se převlékající Zdeňka ve snímku POZOR, STRAŠÍ! (1938) Karla Lamače, za desítky převleků se skrývající Boženka Smolíková jako SLEČNA MATINKA (1938), Andula Mráčková v Cikánově komedii ANDULA VYHRÁLA (1938), Věra v Landově PANENCE (1938), malý Venoušek ve Šléglově VENOUŠEK A STÁZIČKA (1939), švadlenka Tonička v DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI (1939), Klára v Čápově PANNĚ (1940) či Dagmar v Cikánově PROVDÁM SVOU ŽENU (1941).

Nejhodnotnější filmové úlohy pro Věru Ferbasovou připravil režisér Martin Frič v úlohách švadlenky Tonky ve ŠVADLENCE (1936) a Věry Gregorové, která napraví hlavu svému otci (Hugo Haas) ve veselohře MRAVNOST NADE VŠE (1936). Po provdání s architektem Josefem Pálkou zanechala herecké činnosti. Kariéru ukončila také kvůli faktu, že nechtěla vystupovat v německých snímcích. S diváky se za protektorátu rozloučila úlohou Konstantiny Putičkové v komedii ZLATÉ DNO (1942) Vlasty Buriana v další režii Vladimíra Slavínského.

Po válce se její typ nemohl na filmovém plátně uplatnit. Proto se po patnácti letech do filmových ateliérů vrátila v epizodních úlohách starších žen. Jmenujme třeba tituly POSLUŠNĚ HLÁSÍM (dáma v bordelu), DNES NAPOSLED (prodavačka), DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (měšťka), MEZI NÁMI ZLODĚJI (Marie Musilová), ČINTAMANI & PODVODNÍK (dámička s buldočky), DVA TYGŘI (Mourková), SKŘIVÁNCI NA NITI (trestankyně – kopečkářka), PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (paní Munodiová) či TOUHA SHERLOCKA HOLMESE (dáma).

Po desítkách let se vrátila i na divadelní prkna Činoherního klubu jako slečna Mossierová ve hře Seana O‘Caseyho „Pension pro svobodné pány“ (1965) v režii Jiřího Krejčíka a ve stejnojmenné televizní (1965) a filmové (1967) verzi. Naposledy se před návštěvníky kin zjevila v krásné úloze všetečné tetičky v Lipského komedii JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (1974).

Občas spolupracovala také s rozhlasem a s televizí (inscenace ZLOČIN A TRIK, ŠEST UPRCHLÍKŮ, ALFONS KARÁSEK V LÁZNÍCH, TETIČKA ZA VŠECHNY PENÍZE atd. a seriál BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI). I ve vysokém věku udivovala svou čilostí a nehasnoucíma šibalskýma očima. Stále krásná (i když svým životem těžce zkoušená) Věra Ferbasová zemřela 4. srpna 1976 v Praze ve věku nedožitých šedesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour