Riccardo Fellini

Když se v Itálii řekne Fellini, je to velký pojem zejména díky osobě Federica Felliniho, významného režiséra. Federico nebyl ale jediný z rodiny, kdo zabrousil do filmařských kruhů. Mladší bratr Riccardo Fellini se narodil 21. února 1921 v Rimini. Kde se o rok dříve narodil i jeho bratr.

Riccardo Fellini byl hercem, ale to co proslavilo jeho bratra, odzkoušel také. Jako režisér celovečerního filmu si to však vyzkoušel pouze jednou a to roku 1963 při natáčení filmu STORIE SULLA SABBIA. Oba bratři byli vychováni ve fašistické Itálii a unavení z uzavřené reality, využili příležitost odstěhovat se z Rimini do Říma a splnit si své sny. Federico se chtěl stát novinářem a Riccardo s krásným tenorem chtěl být zpěvákem a prosadit se v opeře. V Římě však oba přicházejí do kontaktu s filmem, Federico začíná psát a Riccardo hrát.

Jako herec začínal Riccardo roku 1942 malou rolí ve válečném filmu I 3 AQUILOTTI. Riccardo byl absolvent Experimentálního centra kinematografie. Za války hrál ještě v komedii APPARIZIONE (1943) a v dramatu ADDIO, AMORE! (1943) a pod Vittorio De Sicou ve filmu I BAMBINI CI GUARDANO (DĚT SE NA NÁS DÍVAJÍ) 1944. Zatímco kariéra Frederica šla v krátkém čase kupředu a stal se jedním z nejvýznamnějších spisovatelů italského neorealismu, Riccardo byl nucen kvůli nešťastnému manželství opustit svou filmovou kariéru. Federico pak dává Ricardovi šanci vrátit se do světa filmování a to roku 1953, když ho obsazuje ve slavném snímku I VITELLONI (DARMOŠLAPOVÉ) 1953 s Lídou Bárovou. O rok později se Riccardo opět setkal s Vittorio De Sicou, tentokráte byli oba jako herci komedie ALLEGRO SQUADRONE. S Terencem Hillem hrál Riccardo v roce 1956 ve filmu I VAGABONDI DELLE STELLE. Riccardo hrál celkem ve třinácti filmech a posledním byl vynikající film Marca Ferreriho L´APE REGINA (VČELÍ KRÁLOVNA), se skvělým Ugem Tognazzim a Marinou Vlady.

Riccardo měl ambice také režírovat a možnost byla realizována na počátku šedesátých let. Kromě režie, byl Riccardo také autorem scénáře i dramaturgem. Film se jmenuje STORIE SULLA SABBIA (1963) a film byl chladně přijat na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1963. Přesto byl Riccardo za tento film nominován na cenu za svou prvotinu. Zde už cítil Riccardo vliv svého bratra a tento film se stal příčinou rozchodu obou bratrů na celý život. Jednalo se o jejich příjmení a užívání tak, aby nedošlo ke zmatku, který Fellini vlastně co realizoval. Navíc někteří kritici nazvali tento povídkový film unavenou emulací talentovaného Federica Felliniho a když chtěl Federico, aby Riccardo nepodepisoval své filmy Fellini, tvrdohlavě a oprávněně to Riccardo odmítl.

Časem si Federico vyvinul komplex viny vůči Riccardovi, vyčítal sám sobě to, že nebyl schopen, či ochoten pomoci, když to bylo nutné a rodinné vazby to vyžadovaly. Jenže Riccardo nechtěl brát nic ze slávy svého bratra a vztah zůstal na bodu mrazu. Mimochodem film STORIE SULLA SABBIA (1963) byl hereckou premiérou Anny Orso (11.12.1938-14.8.2012). V letech následujících Riccardo opakovaně chtěl režírovat, ale dveře do světa filmu našel zavřené. Po letech zklamání a ekonomických potíží, se Riccardo prostřednictvím televize RAI vydal na kariéru dokumentaristy. Pracoval na dílech jako ZOO FOLLE a že to režisérsky Riccardovi šlo také, dokázal pak ještě roku 1982, kdy režíroval dokumentární snímek QUEGLI ANIMALI DEGLI ITALIANI, za který v roce 1983 obdržel od „Italian National Syndicate of Film Journalists" speciální cenu.

Riccardo byl prý vtipný a spontánní člověk a na některých fotografiích vypadají oba bratři jako dvojčata. Riccardo se však nikdy nevzdal naděje na návrat do kina a do poloviny osmdesátých let si vytvořil podmínky, aby mohl natočit svůj druhý film STELLA MARE CIRKUS. Tentokrát však přišly problémy odlišné povahy, protože Riccardo onemocněl. Po letech odcizení se Federico dostal blíže ke svému bratrovi a kontaktoval mnohé osobnosti a odborníky. Vše ale bylo marné a 26. března 1991 Riccardo umírá v sedmdesáti letech. Riccardo je pohřben na hřbitově v Bosa na Sardinii.

O dva roky později, onemocněl Federico a byl hospitalizován bizarní shodou okolností ve stejném pokoji, kde zemřel jeho bratr. Po mozkové příhodě upadl Federico do kómatu, ze kterého se již neprobral a dva roky po Riccardovi, 31. října 1993 ve věku 73 let, následoval svého bratra na věčnost. Snad se tam oba usmířili.

Petr "Hennes" Hennebichler