Martin Gregor

Martin Gregor se narodil 14. listopadu 1906 v Trnavě jako Martin Guttman do rodiny klempíře, jenž se později stal cirkusovým hudebním klaunem. Mladý Martin se vyučil soustružníkem a 1923 absolvoval průmyslovku. V letech 1923 – 1931 pracoval jako dělník, ale zároveň získával herecké zkušenosti jako člen ochotnických sborů v Trnavě. Záhy se rozhodl pro profesionální herectví v činohře bratislavského Slovenského národního divadla (1932 – 1940). Současně roku 1935 vystudoval Hudební a dramatickou akademii v Bratislavě.

Během druhé světové války byl z rasových a politických důvodů internován do nacistických koncentračních táborů v Osvětimi, Mauthausenu a dalších (1940 – 1945). Po obnovení Československa se opět vrátil do Bratislavy a do Slovenského národního divadla (1945 až 1982), kde působil až do své smrti, zároveň se zde krátce stal ředitelem (1949 – 1952) a šéfem činohry (1967 – 1970). Zároveň od 1946 hostoval na bratislavské Nové scéně, dokud jí z titulu své ředitelské funkce nesloučil se SND.

Využil se i v rozhlase jako režisér Československého rozhlasu v Bratislavě (1952 – 1954), v němž se podílel i na založení Rozhlasového hereckého souboru. I když začínal jako komik a salónní herec, postupem času se přehrál do tragických a tragikomických postav s komorním hereckým projevem a s psychologickou analýzou. K tomuto mu dopomáhala též silná malá postava, kulatý obličej a hlasových projev.

Hrál titulní a malé role v inscenacích „Višňový sad“ (Jepichodov), „Revizor“ (Osip), „Caesar a Kleopatra“ (Appolodorus), „Svatba Krečinského“ (Raspljujev), „Misantropov“ (Alcest), „Herodes a Herodias“ (Filip), „Pan Puntilla a jeho sluha Matti“ (Puntilla), „Na dně“ (Bubnov), „Pohled s mostu“ (Alfieri), „Ivanov“ (Lebeděv), „Višňový sad“ (Firs), „Knieža Rastic“ (Rastic) a zejména „Zlatí chlapci“ (Kabaretiér Willie Clark). Jeho ženou byla herečka a tanečnice Magda Gregorová (1921 – 2013). Do slovenské kinematografie vstoupil už během jejích začátků ke konci 40. let a vydržel v ní bohužel pouze do začátku let sedmdesátých.

Objevil se ve slovenských snímcích VLČIE DIERY (MUDr. Steiner), KATKA (ředitel), BOJ SA SKONČÍ ZAJTRA (stavitel Antoš), MLADÉ SRDCIA (Ing. Hanes), STATOČNÝ ZLODEJ (správce spolku Rohatý), JÁNOŠÍK (gróf Dolinayi), VÝLET PO DUNAJI (Buja Lobog), IVANOV (Lebeděv), ARCHIMEDOV ZÁKON (Pedro Goméz), NÁMESTIE SVÄTEJ ALŽBETY (povozník Samko Weimann), VRAH ZO ZÁHROBIA (Burian), ZMLUVA S DIABLOM (Pavelka), NIET INEJ CESTY (ministr), PÁNI SA ZABÁVAJÚ (Taušer) a naposledy OČOVSKÉ PASTORÁLE (soudce).

Jak vidno, i díky svému původu a zjevu, často Gregor hrál postavy bezcharakterní či záporné a nebo tragické kreace nebohých židovských obětí holocaustu. Výraznou kreaci tragicky zahynulého židovského velkoobchodníka Lederera přetvořil v Hoffmannově východoněmeckém dramatu DŮM V KAPROVÉ ULICI (1965).

Pouze třikrát se Martin Gregor objevil před českými filmovými kamerami, zato ve výrazných postavách, opět souvisejících s druhou světovou válkou (dvakrát židovské postavy a dvakrát autentické historické osobnosti): kabaretiér, herec a režisér Kurt Gerron v dramatu Zbyňka Brynycha na námět Arnošta Lustiga TRANSPORT Z RÁJE (1962), holič Josef Katz v oscarovém snímku OBCHOD NA KORZE (1965) Jána Kadára a Elmara Klose a nakonec francouzský premiér Édouard Daladier v rekonstrukci tragických mnichovských událostí z roku 1938, do níž Gregor zapadl se svou podobností s tímto politikem, DNY ZRADY (1973).

Herecky měl možnost se využít i v dabingu, rozhlase („Třicet nočních výstřelů“, „Ptáci“, „Don Juan“, „Lakomec“ nebo „Rádio“), v desítkách televizních filmů (SMRŤ SA VOLÁ ENGELCHEN, DROTÁR, ÚKLADY A LÁSKA, MUMU, AKO OSTRIHAŤ MANŽELA, KAROL KETZER, SESTERNICA BETA, DVANÁSŤ NAHNEVANÝCH MUŽOV atp.) i seriálů (např. ZAPRÁŠENÉ HISTÓRIE EMA BOHÚŇA, TRIDSAŤDEVÄŤ STUPŇOV V TIENI či FAREBNÉ ROZPRÁVKY).

Jako levicově orientovaný se též angažoval politicky, např. v letech 1961 – 1969 se stal předsedou Svazu slovenských dramatických umělců. Získal též Vyznamenání Za vynikající práci (1955), titul Zasloužilého umělce (1960) a pak Řád práce (1966). Martin Gregor zemřel 29. června 1982 v Bratislavě v nedožitém věku šestasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour