Hal Roach

Harry Eugene "Hal" Roach Sr. byl americký filmový a televizní producent, režisér, herec a zakladatel Hal Roach Studios. Ve filmovém průmyslu byl aktivní od desátých až po devadesátá léta a do historie se zapsal zejména produkcí řady úspěšných komedií s Laurelem a Hardym, ale také třeba jako autor série krátkých filmových příběhů party chudých dětí „Our Gang“ (později jako „The Little Rascals“). Začátky své kariéry má s Roachem spojena řada hollywoodských osobností, např. režiséři Leo McCarey, George Marshall a George Stevens nebo herečky Jean Harlow (Není princ jako princ – 1929, Liberty – 1929, Bacon Grabbers – 1929), Paulette Goddard (Dobrodružství ve spacím voze, 1929) a herec Boris Karloff (Pardon Us, 1931). Ve svém studiu Roach udržoval uvolněnou, přátelskou atmosféru a poskytoval svým umělcům dostatek času a peněz pro co možná nejlepší tvorbu. Pokud se domníval, že to povede k lepšímu výsledku, tak občas dovolil i překročit rozpočet, třebaže to mělo jít na úkor nižšího zisku.

Jeho dědeček z otcovy strany pocházel z Irska, otec matky byl zase Švýcar. Po dobrodružném mládí, kdy se živil třeba jako vodič mul, honák i prospektor a které Hala Roache zavedlo až na Aljašku, se v roce 1912 ocitnul v Hollywoodu, kde začínal jako komparzista v němých filmech. V létě roku 1914 spolu s partnery založil Rolin Film Co. Poté, co mu rozpočet vylepšilo menší dědictví, se v roce 1915 pustil do produkce krátkých grotesek se svým přítelem Haroldem Lloydem; ten na plátnech zprvu ztvárňoval komickou figurku „Lonesome Luke“ (Osamělý Luke), zcela zjevně inspirovanou Charlie Chaplinem. S ní byl ovšem Lloyd časem stále nespokojenější, což Roache popuzovalo a ti dva se střídavě hádali a usmiřovali až do roku 1917, kdy Lloyd vytvořil svoji slavnou postavičku nešiky s brýlemi a slamákem, která k úlevě všech přinesla ještě větší kasovní úspěchy. Ve svých 25 letech byl Roach již poměrně bohatý, hodně času trávil mimo studio a také cestoval po Evropě.

V centru Los Angeles už dále expandovat nemohl, a tak zakoupil prostory v nedalekém Culver City, kde roku 1920 vybudoval nové studio už pod svým jménem. Ve 20. letech patřili k jeho hvězdám Harold Lloyd – ten byl až do roku 1923, respektive svého odchodu, jeho nejziskovějším hercem – slavný snímek O patro výš (1923); Harry "Snub" Pollard – It’s a Gift (1923); Charley Chase – Šílenství (1926), Romeo a Julie (1926); Will Rogers, ve svých komediích často karikující filmařský průmysl, a děti z „Our Gang“. Ve „zlaté éře“ 30. let to pak byli v první řadě Stan Laurel a Oliver Hardy – z jejich krátkometrážních filmů připomeňme Liberty (1929), Big Business (1929), Helpmates (1932), a dále herečky Thelma Todd, Zasu Pitts, Lupe Vélez a Patsy Kelly. Roach dbal na pečlivě vypracované scénáře, postavy a pevné dějové linky, což ústilo v humor založený spíše na postavě a situaci než na sérii gagů. Největším konkurentem na poli němého filmu mu byl ve 20. letech producent Mack Sennett.

Až do roku 1927 uváděl Roach své filmy prostřednictvím Pathé Exchange, poté uzavřel distribuční smlouvu se společností Metro Goldwyn Mayer. Koncem roku 1928 své studio přestavěl pro zvukovou tvorbu a začátkem dalšího roku už na trh uváděl krátké zvukové filmy. Dabing v té době ještě neexistoval a cizojazyčné verze komedií vznikaly tak, že se každý snímek natočil zvlášť, např. ve španělštině či francouzštině. Laurel a Hardy, Charley Chase a děti z „Our Gang“, z nichž některé začaly sotva chodit do školy, byli nuceni pronášet dialogy foneticky, často s pomocí tabule umístěné za kamerou. S uvedením Pardon Us (1931) se Roach začal příležitostně pouštět do produkce celovečerních snímků. Tvorba krátkých filmů byla během roku 1936 až na sérii „Our Gang“ vzhledem k menší ziskovosti zastavena. Celovečerní General Spanky (1936) si ovšem také nevedl tak dobře, jak se čekalo; v krátkometrážní tvorbě Roach pokračoval pro studio MGM (Mack Sennett naproti tomu ohlásil v roce 1933 bankrot).

V roce 1937 Roach rozjel podnik s Vittoriem Mussolinim, synem fašistického italského diktátora. Založili spolu produkční společnost „R.A.M“ (Roach and Mussolini). Roach se oháněl tím, že takto získá od italských bank 6 miliónů dolarů na dalších dvanáct filmů, z toho osm mělo být určeno výlučně pro italský trh. Tyto plány ovšem zalarmovaly studio MGM, které následně přinutilo Roache, aby z podniku odstoupil. Tyto okolnosti, spolu se slabým ohlasem jeho posledních celovečerních filmů (kromě komedií s Laurelem a Hardym a ojedinělých úspěchů, jako byli např. Přátelé z onoho světa, 1937 s Cary Grantem) vedly k ukončení distribuční smlouvy mezi Roachem a studiem MGM. V květnu 1938 Roach prodal MGM produkční práva a herecké smlouvy na filmovou sérii „Our Gang“ a dohodl se s United Artists (za zmínku stojí, že dnes je společnost UA plně vlastněná dceřinou společností MGM).

Koncem 30. let se Roach soustředil na produkci celovečerních filmů. Většinou šlo buď o sofistikované frašky: Přátelé z onoho světa (1937), The Housekeeper’s Daughter (1939), nebo dobrodružnou zábavu: Kapitán Fury (1939) či One Million B.C. (1940). Zápisem do žánru seriózního dramatu bylo uznávané, na čtyři Oscary nominované filmové zpracování Steinbeckovy novely O myších a lidech (1939) v hlavních rolích s Burgessem Meredithem a Lonem Chaneym Jr. Komedie s Laurelem a Hardym, svého času největší trháky studií, stály nyní na konci produkčních plánů a v roce 1940 byla jejich tvorba ukončena. Ve stejném roce již Roach experimentoval se středometrážními snímky („featurettes“) o stopáži 40–50 minut. Tyto „streamliners“, jak je sám nazýval, pak United Artists uvádělo do kin v dvojprojekci spolu s celovečerními filmy. V té době už Roach nedisponoval stálým týmem hvězd a filmy obsazoval dalšími: Joe Sawyer, Johnny Downs, Jean Porter, Frank Faylen, William Bendix, George E. Stone aj.

V červnu 1942 byl rezervista Hal Roach, Sr. povolán zpět do armády, a sice do Signálního sboru. Jeho studio bylo pronajato armádnímu letectvu a „First Motion Picture Unit“ (jeho členy byli např. Ronald Reagan a Alan Ladd) ve „Fort Roach“ vytvořila pro armádu na 400 výcvikových a propagandistických filmů. Po válce mu vláda studio spolu se zainvestovanými miliony dolarů vrátila. V roce 1946 pokračoval v produkci s dřívější filmovou partnerkou Harolda Lloyda – Bebe Daniels (On se chce oženit – 1919, On a mrakodrap –1919). Jako první v Hollywoodu se pustil do výlučně barevné tvorby a v systému Cinecolor (natočena v něm byla např. Popelka –1934) vyrobil čtyři „streamlinery“. Vyšší náklady ovšem k vyšším příjmům nevedly a hluboce zadlužené studio roku 1948 spolu se synem Halem Roachem Jr. předělal pro televizní produkci.

V roce 1951 již studio vyrábělo ročně 1 500 hodin programů, téměř třikrát tolik, co ve stejném čase činila celá hollywoodská celovečerní tvorba. Roachovy filmy byly také jedněmi z prvních uváděných v televizi, úspěšné v tomto formátu byly znovuuvedené komedie s Laurelem a Hardym, stejně jako série „Our Gang“ z let 1927–1938, kvůli které v roce 1949 odkoupil zpět práva od MGM a kterou do televize uvedl pod názvem The Little Rascals. Stal se tak jedním z prvních významných filmových producentů, kteří vstoupili do světa televizní zábavy. Za zmínku stojí, že žádná z jeho bývalých dětských hereckých hvězd z toho neměla jediný cent.

V roce 1955 Roach společnost předává synovi, mladý Roach však postrádá otcova obchodního ducha, studio přechází na věřitele, v roce 1961 je uzavřeno a za další dva roky po několika aukcích a rozprodeji zbořeno. V těchto místech dnes na trávníku nalezneme malou pamětní desku. Následující dvě dekády Roach Senior tráví čas od času jako konzultant u projektů, které se nějak týkají jeho bývalé činnosti. V roce 1971 prodává svůj podíl ve společnosti kanadské investiční skupině a Hal Roach Studios jako podnikatelský subjekt tak přežívá až do 80. let, kdy se stává mj. průkopníkem v digitální kolorizaci starých filmů; prvními byly Přátelé z onoho světa (1937) a westernová komedie Na divokém západě (1937).

Mimořádně vitální byl Hal Roach až do pokročilého věku. V roce 1984 obdržel čestnou cenu Oscara, kterého mu předali dřívější členové „Our Gang“ Jackie Cooper (dodnes nejmladší herec nominovaný na Oscara za nejlepší mužský výkon v hlavní roli – Skippy, 1931) a George „Spanky“ McFarland (ten Halovi poděkoval za to, že ho před 53 lety najmul do role). Další člen bývalé chlapecké party, Ernie Morrison, byl tehdy v publiku. V lednu 1992, týden po svém životním jubileu, byl Hal Roach hostem talk show Johnnyho Carsona, v únoru téhož roku obdržel na berlínském filmovém festivale čestnou cenu „Berlinale Kamera“ za celoživotní úspěchy a v březnu se zúčastnil 64. ročníku udílení Oscarů.

V roce 1916 se Hal Roach oženil s herečkou Marguerite Nichols (Little Mary Sunshine – 1916, Big Brother – 1916), se kterou měl dvě děti, Hala Jr. (1918–1972), který šel ve šlépějích svého otce jako producent a režisér, a Margaret M. Roach (1921–1964), která se ve 30. a 40. letech objevovala ve filmu (Union Pacific – 1939, Čáry máry nebožtík – 1942). Marguerite mu umírá v roce 1941 a rok poté si bere Lucille Prin (1913–1981), sekretářku z Los Angeles. Svatbu měli v ohijském Daytonu, kde si v té době Roach v hodnosti majora leteckých sil odbýval armádní službu. S Lucille měl čtyři děti – Elizabeth Carson (umírá v kojeneckém věku), Marii May (*1947), Jeanne Alice (*1949) a Kathleen Bridget (*1951).

Dva z jeho krátkometrážních filmů byly oceněny Cenou akademie – The Music Box (1932), v němž Laurel a Hardy stěhují piano, a Bored of Education (1936) s partou z „Our Gang“. Hal Roach umírá ve svém domě v kalifornském Bel Air ve věku 100 let na zápal plic. Tři ze svých dětí přežil o více než dvacet let. Pohřben je na hřbitově Woodlawn Cemetery ve městě Elmira ve státě New York, kde vyrůstal. V životopisném snímku Stan a Ollie (2018) o Stanu Laurelovi a Oliveru Hardym ztvárnil Hala Roache Danny Huston, syn legendárního režiséra Johna Hustona.

Marek "džanik" Janík

Komentáře - zatím bez komentáře