Michèle Laroque

Francouzská herečka Michèle Laroque se nejprve prosadila na divadelním jevišti, poté zaujala řadou filmových rolí v komediálním žánru a dnes mají její aktivity ještě několik dalších rozměrů. Narodila se v Nice do částečně umělecké rodiny, její matka Doina Tranbadur pocházela z Rumunska a uplatnila se jako houslistka a tanečnice, po otci je neteří významného politika Pierra Laroque (1907-1997). Michèle vyrůstala v hudebním prostředí, později absolvovala hereckou průpravu, zároveň ale studovala ekonomii a angličtinu. V roce 1979 odjela na studijní cestu do Spojených států, kde se však její pobyt následkem těžké autonehody a dlouhé následné léčby protáhl na dva roky.

Po návratu z Ameriky (1981) začala hrát divadlo, účinkovala například v Théâtre des Variétés, později i na dalších pařížských scénách. Před kamerou se začala objevovat až koncem osmdesátých let, napřed to byly televizní seriály, na filmovém plátně debutovala menší rolí letušky v komedii SLEDUJTE TO LETADLO (Suivez cet avion, 1989). Vedlejší role ve filmu hrála i v následujících letech a jedna z nich v hudební komedii KRIZE (La crise, 1992) jí vynesla první nominaci na Cézara. V témže roce byla nominována i na prestižní Molièrovu cenu za svou kreaci v divadelní hře Miláček Ornifle na scéně Théâtre des Bouffes Parisiens.

V polovině devadesátých let začala dostávat i výrazné příležitosti v podobě charakterních rolí, manželský pár s Gérardem Depardieu vytvořila v dramatu POVOLÁNÍ: UČITEL (Le plus beau métier du monde, 1996), hrála také v psychologickém thrilleru SMRT BĚHEM LÉČBY (Passage a l´acte, 1996). Druhou nominaci na Cézara jí vynesla komedie NĚKDO TO RÁD HOLKY (Pédale douce, 1996), sympatickou maminku dětského hrdiny ztvárnila v posmutnělé komedii MŮJ RŮŽOVÝ ŽIVOT (Ma vie en rose, 1997). V roce 1997 byla také znovu nominována na divadelní Molièrovu cenu.

Z jejích dalších vystoupení ve filmu si zmínku zaslouží KOndoMEDIE (Le placard, 2000), kde se znovu setkala s Gérardem Depardieu a Danielem Auteilem, velké herecké příležitosti jí přinesly také další komedie SKRBLÍK (La maison du bonheur, 2006) nebo SOUSED (The Neighbour, 2007). Nadále hraje také v televizi, věnuje se i dabingu, v divadle poslední dobou excelovala v populární hře Můj báječný rozvod (Théâtre du Palais Royal).

Michèle Laroque je rozvedená, jejím manželem byl krátce divadelní režisér Dominique Deschamps, s nímž má dceru Oriane. V současné době je jejím životním partnerem novinář a politik François Baroin (*1965), nynější francouzský ministr financí.

Pavel "argenson" Vlach