František Velecký (někdy psán taktéž jako Fero Velecký) se narodil 8. března 1934 ve Zvolenu. Roku 1951 vystudoval stavební průmyslovku a věnoval se oboru jako projektant v bratislavském Projektovém ústavu (1951 – 1964). Už jako student se pokoušel o hereckou kariéru. Láska k herectví byla silnější, a proto bez herecké a teoretické průpravy setrval od roku 1964 ve svobodném povolání jako filmový herec.

Jako profesionální divadelní herec se krátce uplatnil v letech 1980 – 1982 jako člen Divadla pro mládež ve Spišské Nové Vsi. Ještě v 90. letech přidal ke svým zájmům výtvarnictví a autorsky působil také na výtvarných sympoziích v čiernobalogských lesích na EKO ART v Osrblí.

Především na filmovém plátně se plně využila jeho (víc jak herecké dovednosti) ostře řezaná sugestivní tvář, magické uhrančivé oči, pevný přísný pohled, tvář ozdobená vousy a husté černé vlasy, které ho předurčily pro postavy silných, temperamentních, osudových vyhraněných mužů, často charakterově nestálých a záporných.

Kromě českých a slovenských filmařů ho často využívaly i maďarské, německé a další zahraniční produkce (např. VIRÁGVASÁRNAP, SZARVASSÁ VÁLT FIÚK, MÉG KÉR A NÉP, HAJDÚK, SZERELMEM ELEKTRA, AZ ERÖD, HUSAREN IN BERLIN, THE BROTHERS GRIMM nebo seriály DIE VERBRECHEN DES PROFESSOR CAPELLARI, LUISA SANFELICE).

Malé, ale i hlavní a titulní, role postupně hrál od roku 1960 ve slovenských filmech SKALNÍ V OFSAJDE (epizodka), KAŽDÝ TÝŽDEŇ SEDEM DNÍ (sochař Andrej), PRÍPAD PRE OBHAJCU (Zolo), NYLONOVÝ MESIAC (architekt Andrej), STOPY NA SITNE (Jožo Truska), NOC S MAČKOU (Vlado), HORÚČKA (fotoreportér), PACHO, HYBSKÝ ZBOJNÍK (Stacho), BLUDIČKA (dělník), NA KONCI DIAĽNICE (Ing. Turanský), NA DRUHOM BREHU SLOBODA (Kotora), INÁ LÁSKA (mariášník), LET ASFALTOVÉHO HOLUBA (Fraňo) a nebo LEPŠIE BYŤ BOHATÝ A ZDRAVÝ AKO CHUDOBNÝ A CHORÝ (nacionalista z baru).

Vyzkoušel si funkci pomocného režiséra v Jakubiskově snímku ZBEHOVIA A PÚTNICI (1968). Ovšem životní roli, kterou se zapsal do dějin československé kinematografie, mu dal až český film. Režisér František Vláčil ho obsadil a výrazně na něj umělecky působil v jedné z hlavních úloh statečného Mikoláše Kozlíka, syna loupeživého rytíře Kozlíka (Josef Kemr) a jeho ženy Kateřiny (Naďa Hejná), jenž se zmocní Markety Lazarové (Magda Vašáryová), jenž byla jinak zaslíbena v klášteru Kristu v historické feérii podle stejnojmenného románu Vladislava Vančury MARKETA LAZAROVÁ (1965 – 1967).

Tato role mu zajistila další výrazné účinkování v českém filmu. Hned o rok později byl v Makovcově povídce OTRÁVENÁ TRAVIČKA z filmu PRAŽSKÉ NOCI (1968) sličným mladíkem s loutnou. V české filmové kariéře pokračoval i v 70. letech.

V této dekádě se předvedl jako Černý princ v Kachlíkově pohádce PRINC BAJAJA (1971), baron de la Motte v koprodukční (ČSSR – NDR) historické komedii Erwina Straky UKRADENÁ BITVA (1972), otec studenta Petra (Oldřich Kaiser) Ing. Petr Brukner v LÁSCE (1973) Karla Kachyni, kriminálník István Turay v dramatu režiséra Antonína Kachlíka ZLOČIN V MODRÉ HVĚZDĚ (1973) a pravěký Pazour ve Schmidtově dobrodružné NA VELIKÉ ŘECE (1977).

Po téměř třiceti letech se do českého filmu vrátil těsně před smrtí jako starý horal Kutina v baladě ŽELARY (2003) Ondřeje Trojana. U studentského filmu HODNĚ ŠTĚSTÍ! (1976) byl autorem námětu. V našem filmu byl dabován Petrem Kostkou (MARKETA LAZAROVÁ, LÁSKA), Petrem Čepkem (PRINC BAJAJA) a Jiřím Zahajským (NA VELIKÉ ŘECE).

Velecký účinkoval též v českém a slovenském, rozhlase, dabingu, televizních filmech (př. SLADKÉ HRY MINULÉHO LÉTA, RAJSKÝ PLYN, PÄTNÁSŤ ŽIVOTOV, BRÁNA K DOMOVU, LOUIS PASTEUR, SMRŤ CHODÍ PO HORÁCH, JAKO LISTY JEDNÉHO STROMU, NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI, MAGMA, PRÁVEM LÁSKY, O ŽIVEJ VODE, PRVÉ HLÁSKY LÁSKY, VÝPRAVCA HOLUBOV) a seriálech (VIVAT BEŇOVSKÝ, NA BAŇU KLOPAJÚ, MATERSKÉ ZNAMIENKO apod.).

Objevil se i v dokumentech (HORKÁ CHUŤ DREVA či český SENTIMENT o Františku Vláčilovi). František Velecký zemřel po těžké nemoci 5. října 2003 v Bratislavě ve věku šedesáti devíti let. Některé projekty měly premiéru až po jeho náhlém úmrtí.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře