Ilja Prachař

Ilja Prachař se narodil 30. dubna 1924 v Malenovicích u Zlína do rodiny úředníka zdravotní pojišťovny. Vystudoval reálné gymnázium a za války byl nasazen v Baťových závodech. Uvažoval o studiu medicíny, ale během vojny se stal členem známého Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1945 – 1947), a rozhodl se pro herectví. Poté působil ve Zlíně (1947 – 1952), v Ostravě (1952 – 1954), v Divadle S. K. Neumanna v Libni (1954 – 1959) a v Divadle na Vinohradech (1959 – 1991), z něhož odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek. S úspěchem hostoval i na jiných scénách.

Na divadelních prknech se stal představitelem charakterních a vitálních komických, tragikomických i tragických postav (Orgon v „Tartuffe“, Falstaff ve „Veselých paničkách windsdorských“, Čebutykin v Čechových „Třech sestrách“, Josef Švejk v „Dobrém vojáku Švejkovi“ Jaroslava Haška či advokát v Ibsenově „Noře“). Herci se stali také jeho příbuzní: bratr Kamil Prachař (*1931), věrná manželka Jana Prachařová (*1937), syn David Prachař (*1959), bývalá snacha Dana Batulková (*1958) i snacha Linda Rybová (*1975) a vnuk Jakub Prachař (*1983).

V naší kinematografii debutoval roku 1957 rolí lékaře v dramatu BOMBA. Od začátku své kariéry ho režiséři „zaškatulkovali“ do rolí policistů, vojenských důstojníků, funkcionářů, úředníků či lékařů ve snímcích TRANSPORT Z RÁJE (nacista Herz), KRÁL ŠUMAVY (velitel SNB Burda), SVĚTÁCI (kapitán SNB Kraus), SOUHVĚZDÍ PANNY (kapitán Pazourek), BÍLÁ PANÍ (přednosta na ministerstvu), SPADLA Z MĚSÍCE (funkcionář), STÍN HORKÉHO LÉTA (velitel SNB), KLADIVO NA ČARODĚJNICE (rychtář), SVATBA JAKO ŘEMEN (strýc důstojník), HRDINA MÁ STRACH (náměstek), ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY (prokurátor), POUTA (lékař), HOLKA NA ZABITÍ (policista Sláma), STÍHÁN A PODEZŘELÝ (kapitán Hart), INDIÁNI Z VĚTROVA (Pávek), PASÁČEK Z DOLINY (starosta) či STÍNY KAPRADINY (Benda).

Významná byla jeho role řezníka Šidláka v Brynychově dramatu A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (1964), fotografa Plécmera ve snímku VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968) Vojtěcha Jasného, Jana Žižky v dětském filmu NA ŽIŽKOVĚ VÁLEČNÉM VOZE (1968), Němce Waltera Reinkeho v Herzově SPALOVAČI MRTVOL (1968), podvodníka Pejša v Machově komedii PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ (1969), žárlivého manžela Beauperthuise v Lipského komedii SLAMĚNÝ KLOBOUK (1971), Martina Gajdúšeka v Hanibalově PODIVNÉM VÝLETU (1977) či neschopného generála v dramatu SIGNUM LAUDIS (1980). S diváky se Prachař rozloučil jako funkcionář v dramatu Drahomíry Vihanové PEVNOST (1994).

Velké příležitosti mu poskytla také televize (inscenace MODLITBA PRO KATEŘINU HOROWITZOVOU, DREYFUSOVA AFÉRA, PAŘÍŽSKÝ KAT, KAM SLUNCE NECHODÍ, NEAMERIČANÉ i VLCI a seriály RODINA BLÁHOVA, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, F. L. VĚK, SLOVÁCKO SA NESÚDÍ, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, ZÁKONY POHYBU, CHALUPÁŘI, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, ZLÁ KREV, KLEMENT GOTTWALD, RODÁCI, NÁHRDELNÍK a zejména KRKONOŠSKÉ POHÁDKY, kde získal popularitu jako lakomý Trautenberk), rozhlas a dabing (např. NEKONEČNÝ PŘÍBĚH, CESTA DO AMERIKY, SUPERPOLDA, M*A*S*H atp.).

Je autorem několika divadelních her („Intermezzo“, „Domov je v nás“, „Zlatá srdce“, „Svět, kde se žebrá“, „Hádajú sa o rozumné“), novinových článků, rozhlasových pořadů a televizních seriálů (například TŘI CHLAPI V CHALUPĚ). Za svoji divadelní hru „Hádajú sa o rozumné“ získal Státní cenu II. stupně (1951) a za herectví byl obdařen Vyznamenáním Za vynikající práci (1967) a titulem Zasloužilého umělce (1983). Po listopadu 1989 obdržel za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského (1997).

V devadesátých letech omezil svoji uměleckou činnost, které se musel definitivně vzdát po mozkové mrtvici a po zjištění nádoru na čele. Užíval si života na penzi a pobýval s manželkou na své chalupě. Ilja Prachař zemřel ve Vinohradské nemocnici 10. srpna 2005 ve vysokém věku osmdesáti jedna let. Jeho otec zemřel jen několik málo let předním.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře