Herec
1970Film - Pohádka
Film - Komedie
1969
Film - Komedie
1968
Seriál - Drama, Historický
Film - Dokumentární, Krátkometrážní, Životopisný
Film - Dokumentární
1967
Vědecké metody poručíka Borůvky
Seriál - Krimi
1965
Film - Krimi, Drama
Film - Drama
1963
Film - Komedie
Film - Pohádka
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1962
Film - Hudební, Komedie
Film - Sportovní, Drama
Film - Krátkometrážní, Poetický
1961
Film - Drama
Film - Dobrodružný, Rodinný
Film
1960
Film - Komedie
Film - Drama, Historický
Film - Drama
Film - Psychologický, Drama
Film - Drama
Film - Komedie
II. celostátní spartakiáda 1960
Film - Dokumentární, Sportovní
1959
Film - Komedie, Pohádka
Film - Komedie, Pohádka
Film - Drama
Film - Komedie, Pohádka
Film - Psychologický, Drama
Jaroslav Vojta, herec čistého srdce
Film - Dokumentární, Životopisný
1958
Film - Drama
1957
Film - Komedie, Válečný
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Historický
1956
Film - Komedie, Válečný
Film - Komedie, Pohádka
Film - Válečný, Drama, Historický
Film - Sportovní, Životopisný, Drama
Film - Drama
Film - Komedie, Krátkometrážní
1955
Film - Válečný, Drama, Historický
Film - Hudební, Komedie
Film - Pohádka
Film - Drama, Historický
Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
Film - Komedie, Povídkový
Film - Komedie
Film - Drama
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1954
Film - Komedie
Film - Drama, Historický
1953
Film - Dobrodružný, Drama
Film - Drama
Film - Drama
Film - Dokumentární
Film - Drama
1952
Haškovy povídky ze starého mocnářství
Film - Komedie, Povídkový, Historický
Film - Životopisný, Drama, Historický
Film - Drama
1951
Film - Životopisný, Drama, Historický
Film - Komedie
Film - Drama
1950
Film - Životopisný, Drama, Historický
Film - Drama
1949
Film - Drama, Romantický
Film - Drama
Film - Drama
1948
Film - Drama
Film - Drama, Romantický
1947
Film - Komedie, Krimi, Povídkový, Drama
Film - Válečný, Drama, Historický
Film - Drama
Film - Drama
1946
Film - Komedie, Historický
Film - Válečný, Drama
Film - Drama
1945
Film - Drama
Film - Dobrodružný, Drama
1944
Film - Drama
Film - Drama
1942
Film - Komedie
1941
Film - Psychologický, Drama, Historický
Film - Komedie
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1940
Film - Poetický, Psychologický, Romantický, Historický
Film - Drama
Film - Komedie, Drama, Romantický
Film - Hudební, Poetický, Životopisný, Drama
Film - Drama
Film - Drama, Romantický
Film - Krátkometrážní, Animovaný
1939
Film - Mysteriózní, Psychologický, Drama
Film - Drama, Romantický
Film - Psychologický, Drama
Film - Komedie
1938
Film - Komedie, Historický
Film - Drama
Film - Drama
1937
Film - Psychologický, Sci-Fi, Drama
Film - Drama
Film - Komedie
Film - Drama
Film - Drama, Romantický
1936
Film - Komedie
Film - Válečný, Drama
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Film - Krátkometrážní
1935
Film - Drama
Film - Drama, Romantický
1934
Film - Komedie
Film - Hudební, Komedie
1933
Film - Komedie
Film - Dobrodružný, Poetický, Drama, Romantický
1932
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Drama
1931
Film - Komedie, Sportovní
Film - Komedie
Film - Drama
1929
Film - Dobrodružný, Válečný, Drama, Historický
1925
Film - Pohádka, Drama, Fantasy, Historický
Film - Komedie
Film - Životopisný, Drama
Film - Komedie
1923
Film - Dobrodružný
1922
Film - Pohádka
1921
Film - Dobrodružný, Poetický, Drama, Historický
Film - Drama, Romantický
Film - Drama, Romantický
Film - Drama
1920
Film - Drama, Romantický
Host
1995Seriál - Dokumentární
Archivní záběry
2019Národní divadlo: Mýtus a realita
Seriál - Dokumentární
2000
Seriál - Dokumentární, Životopisný
V začátcích užíval jméno Vojta - Jurný. Pocházel z veliké herecké rodiny. Rodiče byli herci Alois Vojta - Jurný a Amalie Vojtová. I sourozenci byli herci (Adolf Vojta - Jurný, Hermína Vojtová). Po smrti matky se otec znovu oženil a tak se Vojtovou nevlastní matkou stala herečka Hana Jelínková a mladý Jaroslav tak získal i slavné tety - Marii Spurnou, Otýlii Beníškovou a Terezii Brzkovou. Po vyučení ve slévárně absolvoval dvouletý večerní kurs strojního oddělení při průmyslové škole v Brně. Divadlo začal hrát v roce 1906 jako ochotník v brněnském spolku Bratrstvo a do roku 1910 prošel ještě několika divadelními společnostmi. Členem Státního divadla v Brně byl v letech 1910 - 1913, členem Městského divadla v Plzni v letech 1913 - 1915 a v letech 1915 - 1919 působil opět v Brně. Členem Vinohradského divadla byl do roku 1925, kdy ho angažovalo Národní divadlo, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1959. Nadále však hostoval v pražských divadlech a ochotnických spolcích.
Vojtova urostlá, mohutná postava s výraznou tváří a jeho hlaholivě drsný, poněkud chraplavý hlas předurčily herce do rolí hrdinských a charakterních. Vojtovo herectví nebylo racionální ani promyšlené. Vyznačovalo se vitálností, pudovou živelností a přesto moudrou vyrovnaností a vynikající propracovaností postavy do nejmenších detailů. Z jeho četných divadelních rolí, z nichž několik převedl i na filmové plátno, jmenujme např. Vávru (Mrštíkové - Maryša), Sarku - Farku (Drda - Hrátky s čertem), Peštu (Langer - Velbloud uchem jehly), nebo Alfréda Doolittla (Shaw - Pygmalion).
Stejně jako na divadle, i ve filmu vytvářel Vojta především postavy lidové, které jeho hereckému naturelu slušely nejvíce. Ve filmu se objevil už roku 1920 v roli učitele - alkoholika v dramatu herce Vladimíra Majera MAGDALENA. Dále to byl např. chalupník Šimek v MNICHOVĚ SRDCI, soudce Emanuel Středa v JEDENÁCTÉM PŘIKÁZÁNÍ, sekerník Braha v LUCERNĚ, nebo biskup z Řezna v prvním českém historickém velkofilmu SVATÝ VÁCLAV.
Po příchodu zvuku rolí přibývalo. Do konce života jich Vojta vytvořil v českém filmu více jak 110. A tak mohli diváci Vojtu vidět jako strýce Ottu v komedii PENÍZE NEBO ŽIVOT, ševce Václava Šupitu, který si nenechá líbit teror paní domácí (A. Nedošinská) v DOMĚ NA PŘEDMĚSTÍ, starostu Adama v komedii U NÁS V KOCOURKOVĚ, mlynáře Filipa Vávru v MARYŠE, strojvůdce Doubravu, kterému seberou jedinou životní lásku - lokomotivu v dramatu SRDCE NA KOLEJÍCH, radního Jakuba Buška v NAŠICH FURIANTECH, nebo rychtáře v JEJÍ PASTORKYNI. Sice netradiční, ale dobře zvládnutou roli dostal Vojta od režiséra Friče po boku Fričovy manželky Suzanne Marwille v dramatu na motivy románu Karla Čapka HORDUBALOVÉ. Vojta zde vytvořil postavu Juraje Hordubala, muže, který se po letech vrací z Ameriky. Doma nachází dcerku, která ho nezná a bojí se ho a chladnou a odcizenou ženu, která pokukuje po čeledínovi Štěpánovi (Mirko Eliáš). Veselou postavu pátera Bonifáce si Vojta zahrál v komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, otce Františka Kmocha v životopisném snímku TO BYL ČESKÝ MUZIKANT, otce Helenky v POHÁDCE MÁJE, nebo továrníka Ficka v komedii KAREL A JÁ. V té době se také blýsknul v titulní roli filmu PANTÁTA BEZOUŠEK. Starý Josef Bezoušek přijíždí k příbuzným do Prahy. Mezi velkoměstskými vymoženostmi je starý muž sice ztracený, ale bolesti lidského srdce jsou všude stejné, a tak se přece jenom pantáta Bezoušek cítí potřebný a užitečný svými moudrými radami a pomocí.
Po válce a v 50. letech se Vojta ve znárodněné kinematografii nadále objevoval pravidelně a často, ale titulní role se již nedočkal. Objevil se např. jako vysloužilec Matěj v NEZBEDNÉM BAKALÁŘI, Pedro Šuhaj v NIKOLU ŠUHAJOVI, farář v DIVÉ BÁŘE, zatvrzelý zedník František Doubrava ve ŠTICE V RYBNÍCE, obecní policajt Pazourek v HAŠKOVÝCH POVÍDKÁCH ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ, rychtář Koděra ve STRAKONICKÉM DUDÁKOVI, nadlesní v ADVENTU, Ohnivec v dramatu PROTI VŠEM, nebo děda Poláček po boku Zdeňky Baldové v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU. Režisér Václav Krška Vojtu obsadil do svých životopisných filmů MLADÁ LÉTA (otec Aloise Jiráska), POSEL ÚSVITU (kolářský mistr Václav Svoboda) a MIKOLÁŠ ALEŠ (model Drábek). Diváci velmi ocenili, když Vojta převedl z divadla na filmové plátno pod vedením Josefa Macha svého vynikajícího loupežníka Sarku - Farku v pohádce HRÁTKY S ČERTEM. Další vděčnou roli nabídnul Vojtovi Otakar Vávra ve filmu podle románu Karla Čapka PRVNÍ PARTA, kde hrál Vojta starého havíře Suchánka, který se i přes svůj vysoký věk snaží pomáhat při odstraňování škod po důlní katastrofě.
I v 60. letech se pro Jaroslava Vojtu našli filmové role. Uveďme např. jeho továrníka Smolíka v dramatu POCHODNĚ, hospodáře ve Weissově pohádce pro dospělé ZLATÉ KAPRADÍ, nebo člena podvodnické rodiny Musilů Oldřicha v komedii MEZI NÁMI ZLODĚJI. Jeho poslední filmovou rolí byl hluchý stařík Lebeda v kriminálce ALIBI NA VODĚ z roku 1965, který díky schopnosti odezírat ze rtů pomůže kriminalistům usvědčit vraha.
Herec pověstný svou milou a veselou povahou, smyslem pro humor a uměním plést pointy vtipů byl činný i nadále v televizi, když jeho filmová kariéra skončila. A tak ho televizní diváci viděli a stále mohou vidět jako Leopolda Nedobyla v seriálu SŇATKY Z ROZUMU, nebo jako důchodce Lojzíka v televizní inscenaci TCHÝNĚ. Vojta spolupracoval také s rozhlasem (Hrátky s čertem).
Jaroslav Vojta získal řadu ocenění. V roce 1929 to byla státní cena za dramatické umění, 1940 Národní cena za roli ve filmu TO BYL ČESKÝ MUZIKANT, 1953 titul Zasloužilý umělec, 1958 titul Národní umělec a 1963 Řád práce.