Štěpán Bulejko

Štěpán Bulejko (někdy byl uváděn jako Štefan Bulejko) 15. srpna 1914 v Brně. Aby mohl vykonávat herecké povolání, v roce 1938 absolvoval pražskou Státní konzervatoř. Profesionální hereckou dráhu však započal už v olomouckém Českém divadle (1935 – 1938). Poté byl členem brněnského Zemského divadla a českobudějovické i pardubické scény (1938 – 1945), městských scén v Olomouci a Pardubicích (1945 – 1950) a Městských divadlech pražských (1950 – 1976), kde působil až do své smrti.

V roce 1938 hostoval v epizodkách v pražském Národním divadle („Naši furianti“ a „Romeo a Julie“). Na českých divadelních prknech představoval Štěpán Bulejko pokaždé menší a malé role. Díky své výrazné vysoké postavě, zajímavě klenutému profilu tváře a mimice vždy dokázal na sebe strnout dost velkou pozornost. Zajímavý byl také jeho hluboký hlas, který ale moc nemohl využít, protože jeho role byly celkem často „němé“. Povětšinou vytvářel charakterní úlohy, např. Dlouhána (Rollandova „Hra o lásce a smrti“) nebo Strážmistra („Legenda o Svaté Ancille“ Chorvata Miroslava Krležly).

Podobně jako na divadle, také před filmovými kamerami byl představitelem různých malých postav a postaviček. Díky své znalosti němčiny a fyziognomii byl nejčastěji obsazován do záporných postav nacistických uniformovaných složek. Je až symbolické, že ve své první i poslední filmové roli si zahrál nacistického důstojníka.

V tom prvním, Vávrově a Drdově NĚMÉ BARIKÁDĚ (1948) byl přísným parlamentářem SS, a ve své poslední – zároveň nejznámější filmové úloze stvořil admirála Wolfa, který je „paralyzován“ zeleným sprejem ve Sci – Fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977) Jindřicha Poláka, která ale měla premiéru (červen 1977) až několik měsíců po Bulejkově smrti.

Z dalších „jeho“ nacistů si uveďme ty z českých válečných filmů. V německé uniformě představoval důstojníky SS (VELIKÁ PŘÍLEŽITOST, VYŠŠÍ PRINCIP, TRANSPORT Z RÁJE), vojenské velitele (PAST, BLBEC Z XEENEMÜNDE), velitele gestapa (MORDOVÁ ROKLE), vysoké německé důstojníky, př. plukovníky i generály i (VÝSTRAHA, MARATÓN, KLÍČ, DNY ZRADY, OSVOBOZENÍ PRAHY) a schematicky zlé Němce z poválečných dob (ÚNOS, PŘÍCHÁZEJÍ Z TMY, BOTOSTROJ). Němce si (ale v menší míře) zopakoval také v Československé televizi.

Z jeho „normálních“ postav si připomeňme muže oznamující transport v Radokově DALEKÉ CESTĚ (1949), poručíka četníků v ZOCELENÍ (1950) Martina Friče, pilota v komedii SLOVO DĚLÁ ŽENU (1952) Jaroslava Macha, žoldnéře v kostele ve Vávrově JANU HUSOVI (1954), posla od Čeňka z Wartenberga (Václav Voska) v JANU ŽIŽKOVI (1955), skladatele Franze Liszta v Krškově životopisném Z MÉHO ŽIVOTA (1955), důstojníka ve Fričových PSOHLAVCÍCH (1955), pobočníka arcivévody v Lipského komedii VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA (1955), Lorda v ČERNÉM PRAPORU (1958) Vladimíra Čecha, návladního ve Vávrově HOROUCÍM SRDCI (1962), diplomata v Blumenfeldových STRAKATÝCH ANDĚLÍCH (1964), feldkuráta ve HVĚZDĚ ZVANÁ PELYNĚK (1964) Martina Friče, vikomta ve Steklého komedii SLASTI OTCE VLASTI (1969), Nerudného v příběhu SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (1971) Karla Steklého, úředníka cestovní kanceláře v Polákově PAN TAU TO ZAŘÍDÍ (1972) a Roubala ve VYSOKÉ MODRÉ ZDI (1973) Vladimíra Čecha.

Málo, ale pravidelně spolupracoval také s rozhlasem („Muž, který tisíckrát zemřel“ či „Štěstí nedohoníš“), televizními inscenacemi (DLOUHÉ DOPOLEDNE, ŽIŽKŮV MEČ, ZAJATEC ŠÍLENSTVÍ, KATEŘINA ZLÉ POVĚSTI) a seriály (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, CHALUPÁŘI, MUŽ NA RADNICI). Právě ve Filipově televizní komedii KATEŘINA ZLÉ POVĚSTÍ (1976) vytvořil svoji největší televizní úlohu konšela Slívy.

Zatímco nejvýraznější seriálová postava byla studie opilce Jordána, jehož žena (Míla Myslíková) má poté kvůli manželově závislosti problémy i na svém pracovišti, mlékárně, v normalizačním seriálu Evžena Sokolovského MUŽ NA RADNICI (1976). Jeho ženou byla herečka Heda Marková (1906 – 1960). Celkem plodnou kariéru herce malých rolí ukončila až náhlá smrt. Štěpán Bulejko zemřel předčasně 25. listopadu 1976 v Praze ve věku šedesáti dvou let.

Jaroslav "krib" Lopour