Gustav Heverle

Gustav Heverle se narodil 31. ledna 1920 v Praze. Narodil se do tradiční herecké rodiny, ale původně se chtěl věnovat hudbě. Zvítězila však rodinná tradice a nastoupil roku 1940 do známé Herecké školy E. F. Buriana. Po jejím zrušení (1941) spoluzaložil se spolužáky malé divadélko Větrník (1941 – 1946). Po úspěšném ukončení pražské Státní konzervatoře roku 1946 odešel do Středočeského divadla v Mladé Boleslavi (1946 – 1947).

Následně se vrátil k E. F. Burianovi, do jeho D 49 (1948 – 1955), a poté přešel k Janu Werichovi, do Divadla ABC (1955 – 1962). Z Divadla ABC přešel záhy do Městských divadel pražských (1962 – 1984), z nichž po odchodu na odpočinek hostoval ještě do roku 1989. Kromě svých mateřských scén působil ve slavné Laterně magice (1967 – 1970) a jako hlavní režisér ve studiu vysílání pro děti a mládež Československého rozhlasu (od sedmdesátých let).

Díky svému přirozenému hereckému projevu, který byl ovlivněn E. F. Burianem a Janem Werichem, byl skvělým představitelem různých mladých milovníků, velkých hrdinů a mužných nebojácných chlapíků. Pro role ve světovém a českém repertoáru využíval všechny své výrazové a herecké prostředky. Z velkých divadelních rolích si pro doplnění uveďme Bufallo Billa („Limonádový Joe“), Kornela („Matka“), Bruta („Julius Caesar“), Villona („Balada z hadrů“) či Teddy Brewstera („Jezinky – bezinky“).

V české kinematografii debutoval titulní úlohou Josefa (druhou titulní úlohu sehrála Jaroslava Adamová) v dramatu E. F. Buriana CHCEME ŽÍT (1949). Kromě velkých rolí, které si vyjmenujeme později, si uveďme malé a epizodní roličky Charouse (CESTA KE ŠTĚSTÍ), Bagára (PŘEPADENÍ), Bartoše (SEVERNÍ PŘÍSTAV), Budila (NA KONCI SVĚTA), Linharta (Z MÉHO ŽIVOTA), nadporučíka Hrstky (TANKOVÁ BRIGÁDA), velitele SNB (PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK), Kubáče (JURÁŠEK), řidiče Zacha (BOMBA), Karla (POVODEŇ), funkcionáře Smíška (KRÁL KRÁLŮ), československého kapitána (ATENTÁT), úředníka (JAK SE KRADE MILION), jezdce (ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA), holiče (KLÍČ), garážmistra Bláhy (ZATYKAČ NA KRÁLOVNU), Wollmanna (PALETA LÁSKY), majora Pecky (VYSOKÁ MODRÁ ZEĎ), vedoucího vinárny (MOTIV PRO VRAŽDU), výběrčího (ČAS LÁSKY A NADĚJE), SNB (PASIÁNS) atd.

Z oněch významnějších si musíme připomenout zejména panoše Vítka v Zemanově dodnes oblíbené pohádce PYŠNÁ PRINCEZNA (1952), fanatického německého agitátora v ÚNOSU (1952) Elmara Klose a Jána Kadára, nového dělnického ředitele Bláhu, jenž odhalí nepořádky na „vzorné“ stavbě ve Fričově satirické komedii ZAOSTŘIT, PROSÍM! (1956), zedníka Bláhu v dramatu podle románu Karla Matěje Čapka – Choda MSTITEL (1959) Karla Steklého či německého venkovana a nacistického udavače Seppa v dramatu Stanislava Černého POČKÁM, AŽ ZABIJEŠ (1973). Na rozdíl od jeho první velké role, byla jeho poslední filmovou hereckou příležitostí v kinematografii malá úloha burziána v koprodukčním česko – rakouském psychologickém dramatu ŠÍLENÝ KANKÁN (1982) režiséra Jaroslava Balíka.

Dlouhodobě spolupracoval s rozhlasem („Matka“ nebo „Caesar“), v televizních inscenacích (VOLÁNÍ O POMOC, JEDEN ZA VŠECHNY, METODA RADY PITRA, NÁMOŘNÍCI Z KOTORU, ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU, ŽIŽKŮV MEČ, SPODNÍ PROUD, IDEÁLNÍ MANŽEL atd.) a seriálech (např. HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MY Z KONCE SVĚTA, DOBRÁ VODA, PLECHOVÁ KAVALÉRIE, SANITKA). Heverle se mj. angažoval politicky v různých odborových a státních funkcích, aby podpořil své levicové smýšlení.

Za svou práci obdržel dvakrát Čestnou medaili (k 50. výročí KSČ a k 30. výročí osvobození ČSR), Čestný stříbrný odznak ROH, za rozhlasovou tvorbu cenu Prix Bohemia (1980), titul Zasloužilého umělce (1980), Čestný diplom za práci pro rozvoj Československé kinematografie (1980) a cenu Senior Prix (1994). Herec Gustav Heverle byl často viděn na veřejnosti i po roce 1989. Zemřel 22. ledna 2008 v Praze. Přesně devět dní před svými osmdesáti osmými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour