Herec
1983Film - Rodinný, Drama
1982
Film - Komedie, Pohádka
Film - Drama
Film - Drama
1981
Film - Pohádka, Rodinný
Film - Pohádka
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Psychologický, Drama
1980
Film - Dobrodružný, Rodinný
Film - Psychologický, Drama
Seriál - Drama
1979
Film - Psychologický, Drama
Seriál - Rodinný, Sportovní
1978
Film - Komedie, Drama
Film - Komedie
Film - Drama
Film - Drama
1977
Film - Drama
Film - Životopisný, Drama
Film - Drama
Film - Drama
Film - Drama
1976
Film - Komedie
Film - Komedie, Historický
Seriál - Dobrodružný, Krimi, Drama
Film - Drama
1975
Seriál - Komedie
Film - Komedie
1974
Film - Drama, Historický
Film - Drama
Film - Životopisný, Drama
1973
Film - Drama
1972
Film - Sportovní, Drama
Seriál - Dobrodružný, Mysteriózní, Romantický, Historický
Film - Drama
1971
Seriál - Válečný, Drama
Film - Drama
Film - Drama
1969
Film - Komedie
1968
Film - Drama
1962
Film - Rodinný
1960
Film - Krimi, Drama
Film - Psychologický, Drama
Film - Drama, Historický
Film - Rodinný
1959
Film - Krimi, Drama
Film - Drama
Film - Psychologický, Drama
1958
Film - Road movie, Drama
Film - Psychologický, Drama
1955
Film - Válečný, Drama, Historický
Film - Drama, Historický
Film - Dobrodružný
1954
Film - Drama, Historický
Film - Drama
Film - Krimi, Drama
1953
Film - Dobrodružný, Drama
Film - Psychologický, Drama
1952
Film - Drama
1950
Film - Rodinný, Válečný, Drama
Film - Drama
Film - Drama
1949
Film - Krimi, Drama
Film - Drama
1935
Film - Drama, Romantický
Host
1973Seriál - Hudební
Oldřich Vykypěl se narodil 27. února 1912 v Brně. Vystudoval reálku a odmaturoval, v Praze začal se studiem na Vysoké obchodní škole. Ale záhy přešel na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze, kterou u profesorů Rudolfa Deyla st. a Anny Suchánkové absolvoval 1934. Hrál (za studií u ochotníků a v duchu realismu) ve Východočeské společnosti (1934 – 1938), po základní vojenské službě odešel do rodného Brna, kde se na dlouhá léta stal nepostradatelným článkem brněnského Státního divadla (1938 až 1980), zde byl v letech 1973 – 1980 (až do odchodu na odpočinek) též jako umělecký šéf činohry.
Oldřich Vykypěl byl typickým moravským hercem, používající své mimické a pohybové dovednosti a i hlasovou kulturu. Přes hrdinské role ostrých rysů se přehrál do charakterních postav dramatických a komických: „Maryša“ (Francek a Vávra), „Ze života hmyzu“ (Tulák), „Othello“ (Othello), „Naši furianti“ (Filip Dubský), „Lucerna“ (mlynář a vodník Ivan), „Jánošík“ (Jánošík), „O myších a lidech“ (Lennie), „Vojnarka“ (Antonín), „Stalingradci“ (Klimov), „Zkrocení zlé ženy“ (Petruccio) „Macbeth“ (Macduff) nebo „Večer Tříkrálový aneb Cokoli chcete“ (Tobiáš Říhal). Hrál také (během normalizace) četné funkcionáře.
Těsně po dokončení konzervatoře poprvé debutoval na filmovém plátně jako houslista Jan Pokorný v Cikánově dramatu KRÁL ULICE (1935). K další herecké práci se dostal až po čtrnácti letech, i když byl v brněnském angažmá, najde se v jeho filmografii celkem velká řada filmových titulů.
Do roku 1959 se představil jako sedlák Ludvík Hánek (ŽÍZEŇ), polír M. Klimeš (DNES O PŮL JEDENÁCTÉ), studnař Václav Havlík (ZVONY Z RÁKOSU), dělník Karel Šoltys (PŘIZNÁNÍ), velitel (MALÝ PARTYZÁN), kapitán letadla Brázda (ÚNOS), předseda Stárek (MŮJ PŘÍTEL FABIÁN), agent (EXPRES Z NORIMBERKA), kapitán SNB Jirák (NA KONCI MĚSTA), pražský kat (JAN HUS), zedník Andrés (BOTOSTROJ), hajný Jiřička (VĚTRNÁ HORA), správce Loket (RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM), hejtman Chval (JAN ŽIŽKA), Jožka (ÚTĚK ZE STÍNU), polír (MSTITEL), nadporučík Novák (KONEC CESTY) atd. atd.
Do své smrti se Vykypěl ještě objevil ve snímcích ZLÉ PONDĚLÍ (otec Václav Turnovský), POCHODNĚ (policejní ředitel), PÁTÉ ODDĚLENÍ (kapitán Pecha), KOUZELNÝ DEN (kovář Horák), CHLAPEC A SRNA (otec), VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (farář), DVACÁTÝ DEVÁTÝ (starší dělník), NÁŠ DĚDEK JOSEF (statkář Petr), BOUŘLIVÉ VÍNO (předseda Rosický), O MORAVSKÉ ZEMI (předseda Kočiš), STOPAŘ (ředitel), NA KOHO TO SLOVO PADNE… (předseda Soukup), POŽÁRY A SPÁLENIŠTĚ (ředitel cihelny Bárta), POHÁDKA SVATOJÁNSKÉ NOCI (kovář) a po jeho smrti vydaný ZA HUMNY JE DRAK (1982).
Spolupracoval též s brněnským rozhlasem („Emigrant“, „Podivín“, „Hasanaginica“, „Kapitánova dcerka“, „Sklářská bouře“, „Portrét tlusté paní“, „Cesta Finskem“, „Babí léto“, „Člověk, který nezemřel“, „Aféra“, „Kdo pozvedne zbraň“, „Uprostřed zpěněné řeky“, „Růženec a pistole“, „Havárie“, „Železný strop“, „Po stopách Helfrieda Pappelmanna“, „Hejtmanská sláva Jana Talafúse“, „Amulet“, „Bratrstvo“, „Nad lásku silnější“, „Deset dnů, které otřásly světem“, „Mstitel“, „Pouhé dva dny“, „Modlitba k ďáblu“, „Sloní ostrov“, „Gypsová dáma“, „Čas na zázrak“, „Hostinec U Kamenného stolu“, „Vojdovy narozeniny“, „Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista“, „Kladení do hrobu“, „Jak se máte, Vondrovi?“, „Útěk“, „Vraždy z archivu“, „Hejtman Šárovec“, „Bez peněz“, „Sedmá velmoc“, „Stříbrný vítr“ aj.), v němž pro desítky rozhlasové relace sehrál významné a velké úlohy.
Ojediněle pracoval v televizi (ŠŤASTNÝ JIM, TÍM HŮŘ, KDYŽ PADNOU, PÁN NA INZERÁT, O VODĚ, LÁSCE A ŠTĚSTÍ či OBCHOD BEZ ŘÁDŮ) a seriálech (LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH, SLOVÁCKO SA NASÚDÍ a MUŽ, KTERÝ NESMÍ ZEMŘÍT). Velmi silná byla též jeho obětavá politická angažovanost v Komunistické straně, v odborech (Revoluční odborové hnutí) a různých svazech (dlouholetý člen Svazu českých dramatických umělců, kde byl v letech 1982 – 1983 členem předsednictva Ústředního výboru).
Za výkon ve hře „Stalingradci“ získal Cenu města Brna (1955) a za politickou činnost titul Zasloužilého umělce (1973), Cenu Jaroslava Průchy (1977) a Řád práce (1977). Od roku 1951 své praktické herecké zkušenosti uplatnil při pedagogické práci na brněnské JAMU, v níž dokonce v 70. letech vedl katedru herectví. Oldřich Vykypěl zemřel 11. února 1983 v Brně, pouhých šest dnů před 71 narozeninami.