Jarmila Májová

Jarmila Májová se narodila 9. května 1900 v Praze jako Jarmila Svobodová. Probudila se v ní láska k umění a chtěla se stát malířkou. Absolvovala letní malířskou školu u krajináře Aloise Kalvody. Následně se rozhodla pro herectví, které studovala u přední oblíbené heroiny Národního divadla Růženy Naskové. V devatenácti letech začala pěstovat svoji profesionální hereckou dráhu.

V letech 1919 – 1939 prošla různé soubory: Deklarace na Žižkově (1919 – 1922), divadelní soubor Alfieri (1920 – 1922), České divadlo v Olomouci (1922 – 1924), pražské Divadlo komedie (1924 – 1926), Vinohradské divadlo (hostování 1925 a 1938 – 1943), Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě (1926 – 1936), Pardubice a Kladno (1936 – 1938).

Později zůstala natrvalo v Praze, kde se publiku dlouhá léta představovala na scénách Švandova divadla (1938 – 1943), Intimního divadla (1943 – 1945) a známého Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (1945 – 1963), z něhož odešla až na odpočinek, ale na této scéně dále hostovala.

Májová se přes dívčí a milovnické role vypracovala na přední a skvělé herečky velkých dramatických rolí ve světovém i českém repertoáru. Při vytváření svých rolí využívala celý svůj herecký potenciál. Stačí uvést například lady Macbeth („Macbeth“), královnu Alžbětu („Alžběta Anglická“), Emilii Martu („Věc Makropulos“), Hippodamii („Námluvy Pelopovy“), Juditu („Judita“) či Žofii („Duchcovský viadukt“). Jarmila Májová byla dlouholetou manželkou filmového a divadelního herce, kolegy z Realistického divadla Karla Máje (1908 – 1980). Pár hrál spolu ve filmu ANNA PROLETÁŘKA (1952).

K filmové práci se bohužel dostala jen příležitostně. Poprvé v Hrušínského parodii PANCHO SE ŽENÍ (1946) jako matka hlavní postavy Rosity (Vlasta Matulová). Natáčení tohoto snímku bylo započato ještě za okupace, ale dokončeno bylo až rok po válce.

Po šesti letech si zahrála místopředsedkyni Českého srdce Miladu Rubešovou, ženu stavitele Rubeše (Bedřich Karen) ve Steklého agitačním dramatu ANNA PROLETÁŘKA (1952). Jarmilin manžel Karel Máj v tomto dramatu sehrál prvního československého ministra školství Gustava Habrmana. Tento snímek je dnes již v propadlišti dějin.

O čtrnáct let později se na plátno vrátila jako svačinářka v továrně v Krškově komedii DÍVKA S TŘEMI VELBLOUDY (1967). Václav Krška, který vždy točil umělecky a výtvarně významná a kvalitní díla se v šedesátých letech z politických důvodů odklonil od náročnějších projektů a experimentoval s různými jinými filmovými žánry.

Za čtyři roky později na ni připadla úloha staré chůvy Kateřiny z Ludanic (Darina Chlebová) v historické komedii SVATBY PANA VOKA (1970) režiséra Karla Steklého. Snímek byl zejména skvělou příležitostí pro rozehrání titulní úlohy jihočeského šlechtice Petra Voka z Rožmberka Milošem Kopeckým. Po těchto zkušenostech se již další herecké úkoly Májové neměly příležitost uskutečnit.

Větší příležitost, než ve filmu, získala v rozhlase, kde se několikrát setkala se svým mužem. Diváci její hlas zaslechly v inscenacích „Duchcovský viadukt“ (1953), „Maryša“ (1966), „Maigret a stará dáma“ (1970), „Bubáci a hastrmani“ (1977, 1977) nebo „Hurvínek v pohádkovém lese“ (1979). Opravdu ojediněle se exponovala také v televizi.

Jarmila Májová zemřela 23. února 1982 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti dvou let. Svého manžela Karla Máje však pohřbila o dva roky dříve. Její herecký a umělecký profil můžeme nalistovat v knihách Jaromíra Kazdy „Realistické divadlo? (1945 – 1991)“ (2005) a Miloše Fikejze „Český film: Herci a herečky II. díl L – Ř“ (2007).

Jaroslav "krib" Lopour