Běla Jurdová

Narodila se v Plzni 5. 11. 1919. Loutkové divadlo navštěvovala už od pěti let a přála si promlouvat ústy milovaných postaviček z pohádek. V Chrudimi, kam se odstěhovala s rodinou, si zahrála již první role v ochotnických divadelních sborech, kterým věnovala velkou část svého volného času. Během protektorátu přijala angažmá v Beskydském divadle, kde sehrála mnoho různých rolí. Poté působila dva roky v Ostravě, odkud přešla do Prahy, do tehdejšího Nezávislého pražského divadla. Jelikož byla ke konci války zavřená divadla, pracovala krátký čas v továrně.

Po osvobození republiky si měla možnost zahrát i v Národním divadle, ale zvolila si angažmá v Zemském Divadle Moravské Ostravy. Zde na divadle byla hlavní postavou divadelního souboru. Její první maličká role byla ve filmu PRSTÝNEK (1945), dva roky poté následovala epizodní role ženy s kočárkem ve filmu ČAPKOVY POVÍDKY (1947), větší roli dostala až od režiséra Václava Kubáska, který jí obsadil do role Anežky ve valašské romanci filmu PORTÁŠI (1947). Následoval film O ŠEVCI MATOUŠOVI (1948) ještě téhož roku natočila dramatický film od režiséra Martina Friče NÁVRAT DOMŮ (1948). Kde zahrála postavu dívky v uniformě s Karlem Högerem, stejně dobře jako třeba venkovskou selku. K divadlu měla určitě blíže. Vystřídala řadu pražských scén, ale nejvíce účinkovala i v pražské Alhambře a v Divadle ABC.

V poválečných letech byla velice oblíbená a její kariéra šla vzhůru, tak se nabídky jen hrnuly. V padesátých letech dostávala nabídky od nejlepších tehdejších filmových režisérů. Neminula jí ani menší role referentky Lídy v nejznámější české poválečné komedii od režiséra Bořivoje Zemana, film DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952). Zde definitivně přesvědčila především režiséra Martina Friče o svém talentu, který si tuto herečku velmi oblíbil. Proto dostala možnost si zahrát hlavní postavu Markýtku Dařbujánovou ve filmu DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959).

Slavní herci jako František Smolík si velice Bělu považovali. Zahrála si po boku mnoha známých herců, Oldřicha Nového, Josefa Beka, Radovana Lukavského, Josefa Abrháma, Jana Hrušínského a dalších. Do roku (1961) měla minimálně každý rok roli, ale její sláva začala hasnout, především v důsledku nástupu nové generace mladých hereček. Poslední její film je menší role vesnické ženy v komedii STŮJ, NEBO SE NETREFÍM (1998). Dnes už nehraje, ale v jejím hereckém projevu bylo vždy pozorovat snahu zachytit každou roli realisticky bez přikrašlovaných berliček.

Josef "tahit" B.