Jiřina Bílá

Jiřina Bílá se narodila 17. listopadu 1921 v Bozkově u Semil. Po vystudování a po ukončení světové války se stala profesionální herečkou. Prošla brněnským Národním divadlem (1945 – 1947), Divadlem státního filmu v Praze (1948 – 1950) a benešovským Městským oblastním divadlem (1950 – 1952). Poté musela z rodinných a z mateřských důvodů opustit divadelní prkna (jímž se nadále věnovala jen ojediněle) a jako členka barrandovského hereckého rejstříku pracovala do odchodu na odpočinek jako filmová herečka malých a epizodních rolí.

Svojí atraktivní postavou a hlasem tvořila ženy plné života. Na stříbrném plátně se poprvé zjevila jako prodavačka v módním salóně Janetta v Radokově a Sádkově komedii PAROHY (1947). K soustavné herecké práci se dostala až o dva roky později, po nástupu do divadla Státního filmu.

Do konce 50. let se Jiřina Bílá představila jako dcera Ančka (VZBOUŘENÍ NA VSI), sekretářka (DNES O PŮL JEDENÁCTÉ, BOTOSTROJ), sestra (PĚTISTOVKA), koketka (PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ), pradlena Pepina (PÁRA NAD HRNCEM), žena (ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE), kamarádka Jarča (PÍSNIČKA ZA GROŠ), vesnické děvče (DIVOTVORNÝ KLOBOUK), lesní dělnice Roušarová (PLAVECKÝ MARIÁŠ), průvodčí (EXPRES Z NORIMBERKA), žena v obecenstvu (KOMEDIANTI), panička (KAM S NÍM?), zjevení selky s jídlem (HRÁTKY S ČERTEM), manželka (TO BYLA NOC), služebná lékaře (POVODEŇ), Merfajtová (HLAVNÍ VÝHRA), sekretářka Jiřinka (KASAŘI), havířská žena (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA), teta (PĚT Z MILIONU) a další.

V 60. létech nesla filmografie Jiřiny Bílé např. filmové tituly KOHOUT PLAŠÍ SMRT (venkovanka), BÍLÁ SPONA (zákaznice), ĎÁBLOVA PAST (robotnice), STARCI NA CHMELU (matka brigádnice), MARIE (zaměstnankyně v čistírně), ČINTAMANI & PODVODNÍK (jeptiška), LIDÉ Z MARINGOTEK (divačka), KDO CHCE ZABÍT JESSII? (sousedka), DÁMA NA KOLEJÍCH (tramvajačka Božena), NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA (květinářka), ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (dvorní dáma), SPALOVAČ MRTVOL (Prachařová), SVĚTÁCI (mzdová účetní), PO STOPÁCH KRVE (zdravotní sestra), NEVĚSTA (matka kluka s pistolí), „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (dáma) či VELKÁ NEZNÁMÁ (úřednice).

Pro ní nejúspěšnější 70. léta přinesly do své první poloviny úlohy správcové Králové (KLÍČ), hospodyně (LEKCE), průvodčí ve vlaku (AFÉRY MÉ ŽENY), uvaděčky (SMRT SI VYBÍRÁ), manželky Bíci (CESTY MUŽŮ), tety Pepičky (TŘI NEVINNÍ), sousedky (MATURITA ZA ŠKOLOU a HVĚZDA PADÁ VZHŮRU), přítelkyně (HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU…?), pokladní v kině (JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE!), matrikářky (PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE), dámy v modrých plavkách (JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH), listonošky (MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU), sousedky Fuskové (DVA MUŽI HLÁSÍ PŘÍCHOD), sekretářky (AKCE V ISTANBULU) i matky stavaře Holého (HŘIŠTĚ).

A ve druhé polovině 70. let snímky BOUŘLIVÉ VÍNO (družstevnice), „MAREČKU, PODEJTE MI PERO!“ (příbuzná Hujera), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU…! (svatebčanka), VŠICHNI PROTI VŠEM (jeptiška Beatrice), „JÁ TO TEDY BERU, ŠÉFE…!“ (dáma v divadle), COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (dáma se špenátem), AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ (knihovnice), ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (dáma), VÍTĚZNÝ LID (komorná), „JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!“ (maskérka), také CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ… (Nováková) aj. Často na plátně vytvářela manželský pár se svým skutečným manželem (př. HŘIŠTĚ, „MAREČKU, PODEJTE MI PERO!“, LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ, POSTAVENÍ MIMO HRU).

Neopomněli ji využít režiséři v rozhlase a hlavně i v televizních inscenacích (KRÁLOVSKÝ GAMBIT 1974) a seriálech (KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA 1967, F. L. VĚK 1971, až tři epizody 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA 1974, CHALUPÁŘI 1975, TAJEMSTVÍ PROUTĚNÉHO KOŠÍKU 1977 apod.). Jejím manželem byl filmový kameraman a na odpočinku i představitel filmových epizodek Josef Střecha (1907 až 1985). Rovněž jejich syn, režisér a scenárista Jiří Střecha (*1954), zůstal kinematografii věrný. Po provdání často vystupovala i jako Jiřina Bílá – Střechová. Herečka Jiřina Bílá zemřela už v zapomenutí 16. srpna 1999 v Praze ve věku nedožitých vysokých osmasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour