Herec/čka
2009Film - Dokumentární
1999
Seriál - Komedie, Thriller
1997
Film - Komedie
1987
Film - Komedie
1972
Film - Komedie
1967
Cuore matto... matto da legare
Film - Muzikál
Film
1961
Film - Komedie
1960
Film - Komedie
Film - Komedie
1958
Film - Komedie
Film - Komedie
Film
1957
Film - Komedie
1956
Film - Komedie
1955
Film - Komedie
Film - Komedie
1954
Film - Komedie, Romantický
Film - Drama
Film - Komedie
Film - Komedie, Muzikál
Film - Komedie, Muzikál
Film - Drama
Film - Drama
Film - Komedie
1953
Film - Komedie, Romantický
Film - Krimi, Drama
Film - Drama
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Drama
Film - Komedie, Drama
1952
Film - Drama
Herečka Maria-Pia Casilio má léta své největší slávy dávno za sebou, v padesátých letech ale patřila k předním osobnostem italského filmu. Pochází z venkova a narodila se v malém městečku San Pio delle Camere ve střední Itálii. Svou kariéru u filmu zahájila poněkud nestandardním způsobem; jako náhodnou divačku na konkurzu k chystanému filmu UMBERTO D. (1952) si ji vyhlédl Vittorio de Sica pro roli služky Marie. Maria-Pia Casilio však ve filmu nechtěla hrát, proto nasadila vysokou laťku požadovaného honoráře a spoléhala na to, že produkce ji odmítne. K jejímu překvapení však producenti na požadavky přistoupili a sedmnáctileté dívce, která se bránila vstupu před kamery, nakonec nezbylo nic jiného, než výzvu přijmout.
Svým civilním projevem ve filmu UMBERTO D. (1952) zaujala Maria-Pia Casilio i další filmaře a k dalšímu zviditelnění v mezinárodním měřítku jí pomohl režisér Luigi Comencini, který jí obsadil do role farářovy neteře Paoletty v proslulých komediích CHLÉB, LÁSKA A FANTAZIE (Pane, amore e fantasia, 1953) a CHLÉB, LÁSKA A ŽÁRLIVOST (Pane, amore e gelosia, 1954), nabídky přišly i z Francie (TEREZA RAQUINOVÁ – Thérese Raquin, 1953; PAŘÍŽSKÝ VZDUCH - L′air de Paris, 1954). Triumfu dosáhla s dalším de Sicovým filmem STAZIONE TERMINI (1953), který jí vynesl cenu Davida di Donatello za nejlepší herecký výkon, sama herečka ráda vzpomíná také na komedii AMERIČAN V ŘÍMĚ (Un Americano a Roma, 1954), kde hrála s Albertem Sordim.
V krátkém období let 1953-1954 natočila Maria-Pia Casilio bezmála dvacet filmů, v následujících letech mírně polevila, nadále ale točila s předními režiséry jako byli Luigi Comencini (NEBEZPEČNÉ MANŽELKY – Mogli spericolose, 1958), znovu také de Sica (POSLEDNÍ SOUD – Il giudizio universale, 1961). To byl ovšem také na dlouhou hereččin poslední film, později se věnovala rodině a příležitostně také dabingu. K tomuto oboru ji přivedl manžel, herec a významný dabér Giuseppe Rinaldi (1919-2007). S ním má Maria-Pia dceru Francescu Rinaldi (*1972), která je též herečkou.
Před kamerou se Maria-Pia Casilio od počátku šedesátých let objevuje jen výjimečně, navíc výhradně v menších rolích. Nevelkými úkoly ji pověřil i slavný Fellini (INTERVIEW – Intervista, 1987), zatím naposledy se objevila ve filmu VEČEŘE (La cena, 1998), příležitostně hrála také v televizi.