J. W. (Jan Wenceslaus) Speerger se narodil 29. dubna 1895 v Adamově u Českých Budějovic jako Jan Václav Špergr. Vyučil se kamnářem a údajně měl navštěvovat keramickou školu v Bechyni, pro což však nejsou důkazy. V sedmnácti letech odešel do Prahy, kde se prosazoval na prknech kabaretů a různých tančíren. Byl znám jako bohém s výborným smyslem pro humor a vypravěčským uměním s nádechem fantazie a parodie. Vynikal v pantomimě, pohybovými schopnostmi a imitací lidí i zvířat.

Jeho schopnosti mohly o to více vyniknout na filmovém plátně. Do filmového světa vstoupil dosti velkým obloukem. Nejdříve se vyučil promítačem u kinooperatéra Jirouška v Koubkově biografu a když za 1. světové války byl vyreklamován ředitelem Veverkou pro divadlo v Plzni, zahrál si svoji první filmovou roli v propagandistickém filmu rakouského mocnářství SEN ZÁLOŽNÍKA (1915). V novém státě po 1918 dal své služby jako technik, osvětlovač, tajemník, pomocný režisér a statista ve prospěch Wetebfilmu režiséra Václava Binovce. Prvně se českým filmovým divákům představil v nedochovaném EVINĚ HŘÍCHU (1919).

Vlastní pílí, zvláště skvělým mimickým uměním, se z herce malých rolích vyzdvihl k největším hereckým hvězdám 20. let. a českého němého filmu. Jeho postavy lesníka Dubského (ČERVENÁ KARKULKA), malíře Hlaváčka (TY PETŘÍNSKÉ STRÁNĚ), komorníka Rudolfa (TULÁKOVO SRDCE), lupiče (ÚNOS BANKÉŘE FUXE), člena zločinecké bandy (TU TEN KÁMEN), italského kolovrátkáře, lupiče a milence (CHYŤTE HO!), učitele Vojtěcha Lípy (JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ), Kučery (OTEC A SYN), Jana a Vladimíra Vítězů (OKOVY), pana France (LUCERNA), spisovatele Karla Havlíčka Borovského (KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ a JOSEF KAJETÁN TYL), Francka (DO PANSKÉHO STAVU), Pešty (VELBLOUD UCHEM JEHLY), tajného detektiva Bretschneidera (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), profesora Ivana Sychravy (SEXTÁNKA), továrníka Pardona (MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA) či zrádného knížete Boleslava (SVATÝ VÁCLAV) vyvrcholily náročnou titulní úlohou novomanžele Pozdnyševa, jehož manželské štěstí se změní ve vraždící šílenství v Machatého KREUTZEROVĚ SONÁTĚ (1926).

Velkou kariéru úspěšného herce však náhle zničil příchod zvukového filmu. I když v jednom z prvních C. A K. POLNÍM MARŠÁLKOVI (1930) vynikajícně zahrál ustrašeného sluhu Sepla, měl Speerger výraz a specifický hlas, který se do zvukového filmu vůbec nehodil. Proto musel začínat od těch nejmenších epizodek. Přijímal všechny nabídky a i sám obcházel produkce, aby se na něho nezapomnělo. Na konci 30. let se prohlašoval za nezaměstnaného herce.

Ve filmu hrál sluhy, čeledíny, hajné, dráby, profesory, policisty, inspektory, vojáky, úředníky i prodavače roztroušené téměř ve třech stovkách filmů. Párkrát si ještě ale zahrál výraznější úlohy bratra Karla Havlíčka Borovského Františka v Innemannově dramatu KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1931), věčně zadluženého Tondu v komedii STRÝČEK Z AMERIKY (1933) V. Ch. Vladimírova, tatínka v pohádce PERNÍKOVÁ CHALOUPKA (1933) Oldřicha Kmínka, apače Lojzy ve Slavínského komedii OKÉNKO (1933), bohatého Čechoameričana Hrdiny ve Svitákově komedii GRANDHOTEL NEVADA (1934), továrníka ve Slavínského SLEČNĚ MATINCE (1938), strýce Petra ve SVATEBNÍ CESTĚ (1939) Vladimíra Slavínského či komorníka Leopolda v Čápově BABIČCE (1940).

Po osvobození se s chutí vrhnul do služeb zestátněného filmu dalšími epizodkami v titulech 13. REVÍR (kasař Kočka), NEZBEDNÝ BAKALÁŘ a DIVÁ BÁRA (kočí), NIKDO NIC NEVÍ (kontrola), PRŮLOM (horník), NIKOLA ŠUHAJ, ČAPKOVY POVÍDKY (četník), VZBOUŘENÍ NA VSI (strýček), RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY (nosič), RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ (hráč karet) či PŘIZNÁNÍ (číšník). Ke konci své kariéry vytvořil snad nejznámější filmovou úlohu, znamenitě roztomilou roličku svérázného lupiče Joe Pelíška ve Fričově parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (1949).

Třikrát se Speerger pokusil i filmovou režii filmů TULÁKOVO SRDCE (1922), BLUDNÉ DUŠE (1926) a CIKÁNSKÁ LÁSKA (1938). I jeho syn Oldřich Speerger (1919 – 2009) byl střihačem a hercem dětských rolí. Hostoval v Divadle Vlasty Buriana, Rokoku, Komedii, Varieté, Národním divadle či Vinohradském divadle. Na sklonku života byl ještě členem Divadla státního filmu (1949 – 1950). Náš nejobsazovanější český herec Jan W. Speerger zemřel předčasně 25. června 1950 v Praze ve věku padesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře