Zora Jiráková

Zora Jiráková se narodila 9. července 1923 v Praze do rodiny známého hudebního skladatele, dirigenta a pedagoga Karla Boleslava Jiráka (1891 – 1972). Už od dětství měla vztah k umění a proto se rozhodla pro studium herectví, které absolvovala roku 1946 na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře a v roce 1948 na DAMU u profesorů Ladislava Peška, Anny Iblové, Jiřího Plachého a Marie Burešové.

Se skupinou spolužáků ExDISK krátce hrála v Alhambře v Praze (1948) a na popud ředitele Antonína Kurše odešla do ostravského Státního divadla (1948 – 1951) a za ředitelem Zdeňkem Hofbauerem do Divadla J. K. Tyla v Plzni (1951 – 1966), kde hrála i v četných zájezdových a recitačních představení. Nakonec až do svého odchodu na odpočinek zakotvila v Divadle Jiřího Wolkera v Praze (1966 – 1981).

Jiráková hostovala též v Krejčově Divadle za branou (1967) a v Lyře Pragensis (1992) recitovala „Kšaft“ J. A. Komenského. Byla i spoluautorkou několika her pro děti („Dřevěný zámeček“ 1958 neb „Nebojácná zvířátka“ 1982), které uvedla i některá divadla v Chebu, v Olomouci, v Příbrami a v Brně.

Jejím bývalým manželem byl divadelní a filmový herec a režisér Václav Lohniský (1920 – 1980) a dcerou herečka a ředitelka Michaela Lohniská (*1946). Zora Jiráková brzy vyzrála k charakterní herečku, která využívala všechny své výrazové prostředky. Ztvárňovala s úspěchem velké a titulní psychologicky náročné úlohy.

Objevovala se na divadelních prknech v různorodém repertoáru: „Strakonický dudák“ (Dorotka, Bělena a Mihulice), „Dívka s bílými vlasy“ (Si – ä), „Kariéra“ (Sofja), „Macbeth“ (Lady Macbeth), „Optimistická tragédie“ (Komisařka), „Veselé paničky windsorské“ (Flaštička), „Jegor Bulyčov“ (Tajisja), „Jak se vám líbí“ (Rosalinda), „Jan Hus“ (Královna Žofie), „Ljubov Jarová“ (Ljubov Jarová), „Duchcovský viadukt“ (Emilie), „Mír“ (Thalia), „Vysoké letní nebe“ (Marta), „Legenda o lásce“ (Mechmene Banu), „Zlý jelen“ (Ivana), „Taková láska“ (Lída), „Strýček Váňa“ (Sofja), „Dalskabáty, hříšná ves“ (Dorotka), „Ze života hmyzu“ (Chrobačka), „Naše městečko“ (Gibbsová), „Alchymista“ (Anna), „Gazdina roba“ (Eva) apod.

V pokročilém věku se zjevovala v postavách Chůvy („Romeo a Julie“), Mámy („Hloupý Honza“), Elišky („Zlatý klíček“), Juii Giuli („Stín“), Roubínkové („Filozofská historie“), Jeleny („Mladá garda“), Titanie („Sen noci svatojánské“), Petronelly („Deník Anny Frankové“) ad.

K filmu se poprvé Jiráková dostala začátkem 60. let (a i přes své pozdější pražské angažmá jí film nikdy plně nevyužil). A Zora Jiráková se postupně v 60. letech objevovala jako matka Lenky (Jorga Kotrbová) drůbežářka v Kachyňově TRÁPENÍ (1961), manželka ředitele Josefa Kudrny (Vlado Müller) v Kadárově a Klosově OBŽALOVANÉM (1964) a žena bývalého holiče a brigádníka Kudly (Ferdinand Krůta) v Menzelově SKŘIVÁNCÍCH NA NITI (1969).

V 70. a 80. letech byla př. matkou Renátky (Naďa Konvalinková) v komedii TŘI CHLAPI NA CESTÁCH (1973) Oldřicha Lipského, úřednicí na VB v Brynychově příběhu JAKOU BARVU MÁ LÁSKA (1973), ženou ve vile při atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (Hannjo Hasse) ve Vávrově SOKOLOVU (1974), Trudou v krátké osvětové KONFRONTACI (1975) Vlastimila Fialy, ženou Kvasničky (Zdeněk Kryzánek) a matkou Blanky (Lucie Žulová) ve Vorlíčkově BOUŘLIVÉM VÍNU (1976), manželkou Kováře (Josef Mixa) v PÍSNI O STROMU A RŮŽI (1978) Ladislava Rychmana, starší matkou servírky Ireny Lapkové (Taťjana Medvecká) v Rychmanově komedii ZLATÁ SLEPICE (1980) a nakonec Beníkovou, která propůjčí své kolo na lov divočáka v Menzelově filmu SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1983).

Hrála též v televizních filmech (SNĚHURKA, BYLY NOCI MÁJOVÉ aj.) a seriálech (např. PLECHOVÁ KAVALÉRIE či VLAK DĚTSTVÍ A NEDĚJE). Často díky svým hlasovým dispozicím Jiráková pracovala v rozhlase („Rudolf bydlí se mnou“, „Arbitráž od dvou“, „Velká ruda“, „Peníze“, „Tři mušketýři“, „Rozmarné léto“ atd.), kde se v Plzni uplatnila i jako vedoucí dětského rozhlasového souboru (od roku 1952) a jako rozhlasová režisérka her, pásem veršů a literárních pořadů.

Získala za role z her „Dívka s bílými vlasy“ a „Strakonický dudák“ Stříbrný odznak na Divadelní Žatvě (1952) a i z inscenací „Optimistická tragédie“ a „Macbeth“ Cenu Fučíkovy Plzně (1963). Stala se nositelkou titulu Zasloužilé umělkyně (1965) a Ceny Senior Prix (1994). Zora Jiráková zemřela po delší nemoci 23. března 2008 v Praze v nedožitých 85 letech.

Jaroslav "krib" Lopour