Milan Šebesta

Šebesta se vyučil elektromontérem, záhy začal studovat propagační grafiku a výtvarnictví na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Studia na vysoké škole dokončil až ve zralém věku.

Do gottwaldovského ateliéru Hermíny Týrlové nastoupil v roce 1968. Začínal jako animátor filmů režisérů Ludvíka Kadlečka a Jana Dudeška, pod jejichž vedením animoval celou řadu odlišných materiálů s pomocí různých technik. V osmdesátých letech si jej vybrala i Hermína Týrlová pro animaci dvou krátkých filmů kombinujících akci loutky a živého člověka. Šebesta se tak stal posledním animátorem této slavné režisérky.

Dlouhodobě se věnoval především animaci, teprve v osmdesátých letech se pustil i do režie distribučního filmu HAJAJŮ, HAJAJŮ, kde úspěšně využil kukuřičné šustí. Volbou materiálu šel v duchu tvorby celého ateliéru, kde se pro animaci vyhledávaly stále nové látky. Potvrdil to i dalším snímkem v POHÁDCE Z PECE OHNIVÉ, kde animoval pálenou hlínu. Po tomto náročném filmu se rozhodl pro klasickou loutku ve snímku ŠVEC a ČERT, jemuž vtiskl výtvarnou podobu Miloš Nesvadba. Dalším dílem byl kreslený seriál pro slovenskou televizi ŠKRIATOK DO BYTU NEPATRÍ. Po revoluci natočil s výtvarníkem Petrem Pošem, jeho dávný projekt, loutkový film SIR HALEWYN. Po opětovném rozjezdu tvorby ve zlínských ateliérech dostal příležitost pracovat na dvou dílech pokračování nešikovných kutilů PAT A MAT, kde plně dosvědčil svůj cit pro bezchybnou animaci a nezbytnou komiku příběhu. S Cyrilem Podolským posléze režíroval dvanáct dílů loutkového večerníčku KRYSÁCI o krysách z vizovického smetiště.

V devadesátých letech začala Šebestova pedagogická dráha na Filmové škole Zlín, která trvala až do jejího skonu. Studentům předával svoje bohaté zkušenosti ze spolupráce na více než stovce krátkých filmů. Od roku 1998 až do odchodu do důchodu (v roce 2005) přednášel klasickou animaci na UTB Zlín. Dlouhodobě je coby lektor, porotce a popularizátor činný v neprofesionální filmové tvorbě.

Jan "redfoxik" Benda