Jakub Kudláč

„Talent je něco tak volatilního, že bych nikdy netvrdil, že jej mám, jako mám například hodinky, které tedy právě nemám... Spíš jej mám občas. Když se mi daří,“ (z rozhovoru pro Literární noviny)

Ačkoliv Jakub Kudláč pochází ze Slovenska, žije a působí dnes v převážně v České republice. Věnuje se především psaní scénické a filmové hudby. Vedle toho přednáší na Baťově univerzitě ve Zlíně a FAMU a to mj. teorii filmové hudbě nebo hudbu v animovaném filmu.

Do Prahy přesídlil již za studií, kdy na Karlově univerzitě vystudoval filosofii. Doktorát následně získal na FAMU. Ještě před tím absolvoval bratislavskou státní konzervatoř (obor skladba). V téže době působil v kapele Volvic pič.

Pokud jde o oblast scénické hudby spolupracuje Kudláč často s režisérem Štěpánem Paclem. Jejich prvním setkáním byla inscenace hry Josefa Topola „Konec masopustu“ (DISK, 2008), v současnosti jejich spolupráce pokračuje na prknech Národního divadla, kde je Pacl od roku 2015 kmenovým režisérem. Mezi představení z této poslední doby, k nimž Kudláč napsal scénickou hudbu uveďme např. „Modrého ptáka“, „Mlynářova Opička“ nebo „Jako břitva Němcová“. Opakovaně spolupracuje též s režisérkou Natálií Deákovou („Zámek“, „Mocná Afrodité“ v Divadle na Vinohradech, „Alenka v říši divů“ v Činoherním studiu v Ústí nad Labem).

V oblasti filmové hudby za zmínku stojí  především celovečerní snímek Modrý tygr. Jeho hudba se však objevuje i v několika animovaných (převážně studentských) filmech jako např. Seance (2009), Krokodíl sa neserie (1996) nebo Pérák: Stín nad Prahou.

Z uvedeného přehledu je zřejmé, že Kudláče zatím více oslovuje scénická divadelní hudba než hudba filmová. Ve výše zmiňovaném rozhovoru k tomu říká následující: „U filmu se dostávám už k nějaké herecké interpretaci, obrazovému stylu, k celkovému tempu. S tím vším se pokouším pak nalézt symbiózu, dostat se do atmosféry, mít společného ducha s filmem. U divadla stojím zpravidla už u zrodu těchto věcí, a můžu s tím vznikem nějak interagovat, ovlivnit jej, nechat se inspirovat pouhým sledováním vzniku té které interpretace textu.“

Honza "HonzaBez" Bezděkovský