Vladimír Novotný se narodil 17. října 1914 v Táboře. Po pěti třídách reálky odešel k filmu. K filmu se poprvé dostal malou rolí studenta v Innemannově a Vančurově dramatu PŘED MATURITOU (1932), kde titulní úlohu sehrál Vladimírův bratr, pozdější herec a vědec Antonín Novotný (1913 – 2005). Kromě této zkušenosti si ještě zahrál ve čtyřech snímcích malé roličky vojína v dalším Innemannově melodramatu PÍSNIČKÁŘ (1932), nezaměstnaného v MATCE KRÁČMERCE (1934) Vladimíra Slavínského a rovněž kameramana v české a německé verzi Fričovy komedie HRDINA JEDNÉ NOCI (1935).

Již v roce 1933 se stal pomocníkem kameramanů Karla Degla (SEDMÁ VELMOC) a Václava Vícha (1933 až 1936). Během prezenční vojenské služby natáčel s Jiřím Jeníčkem filmy z vojenského prostředí (př. NAŠE ARMÁDA či VOJÁCI V HORÁCH). Později založil s Josefem Váchou ateliér trikového filmu Afit. V tomto studiu natáčel titulky a připravoval trikové záběry pro dlouhometrážní filmy. Za okupace ateliér zabrala firma Pragfilm. Po válce spolupracoval s Jiřím Trnkou na animovaných filmech (PÉRÁK A SS, MÍŠA KULIČKA, ŠPALÍČEK, SLOVENSKÉ RÁNO), sám také natáčel různé krátké dokumenty a kulturní snímky (MLÁDÍ, KRKOLOMNÁ JÍZDA) a v letech 1947 – 1948 byl asistentem kameramana Jana Rotha.

U hraného filmu začínal jako druhý kameraman (PODOBIZNA, POLIBEK ZE STADIONU), ale přeci se dostal k samostatné kameře. Svoji kameramanskou techniku, nápady a styl realizoval u režisérů Miloše Makovce (VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ, ZTRACENCI), Jiřím Krejčíkem (NAD NÁMI SVÍTÁ, FRONA, MORÁLKA PANÍ DULSKÉ, O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH, PROBUZENÍ), Jiřím Sequensem (OLOVĚNÝ CHLÉB), Oldřichem Lipským (VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA, MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ, LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA, HAPPY END, ŠEST MEDVĚDŮ S CIBULKOU nebo TŘI CHLAPI NA CESTÁCH), Jiřím Weissem (HRA O ŽIVOT), Vladimírem Vlčkem (první český úhlopříčný film V PROUDECH), Elmarem Klosem a Jánem Kadárem (OBCHOD NA KORZE) či Václavem Vorlíčkem (DÍVKA NA KOŠTĚTI, JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH).

Jako zkušený trikový kameraman dovedl v primitivních a zaostalých podmínkách pomocí obyčejných zrcadel a optických klamů udělat úplné zázraky. Kromě obyčejných triků (STRAKONICKÝ DUDÁK, BYL JEDNOU JEDEN KRÁL, LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA, MONSTRUM Z GALAXIE ARKANA, SŮL NAD ZLATO, TŘI VETERÁNI, RUMBURAK či KAM DOSKÁČE RANNÍ PTÁČE) diváky udivil dvojnickými snímky ve Fričových komediích CÍSAŘŮV PEKAŘ A PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951), pohyblivou glorií nad hlavou Ladislava Peška v povídce GLORIE z triptychu Karla Čapka O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (1958), více jak sty triky v Lipského komedii MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ (1961), oživlou hlavou Jana Hrušínského ve Vorlíčkově dětské komedii DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971), cestováním Miloše Kopeckého a Libuše Šafránkové skrz malé umyvadlo a proměnou herců (Miloš Kopecký, Libuše Šafránková, Jaromír Hanzlík) v ryby v další Vorlíčkově komedii JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (1974) či oživlými trpaslíky v pohádce AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ! (1977).

Novotný spolupracoval jako kameraman také s televizí (TV inscenace AUTOREVUE, PSÍČCI LORDA CARLETONA apod. a Vorlíčkův seriál ARABELA z let 1979 – 1980). Dokonce měl patentován způsob a zařízení pro přenos stereoskopických televizních obrazů, který byl předveden také na Mezinárodním televizním festivalu v Praze z roku 1965. Čile spolupracoval se slavnou Laternou magikou a roku 1955 se angažoval na československém pokusu o plastické kino.

Od roku 1952 byl činný jako pedagog na pražské FAMU (vedl pedagogický dozor nad krátkými snímky Studia FAMU ČERVENÉ TULIPÁNY, VIANOČNÝ DAR, HASTRMAN, HOTEL POKROK, MATÚŠ, SCHŮZKA O PŮL ČTVRTÉ, TAJEMSTVÍ PÍSMA, NOČNÍ NÁVŠTĚVA, DÉŠŤ PADÁ SHORA aj.). Jeho práce byla vyznamenána Národní cenou (1949) za krátký film SLOVENSKÉ RÁNO, Uměleckou prémií (1952) za životopisné drama VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ, Vyznamenáním Za vynikající práci (1955), Zvláštní cenou za kameru (1957) u filmu ZTRACENCI, Cenou MNV Gottwaldov (1977) za film AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ! a Cenou neblaze proslulého SČDU (1981). Zakladatel české trikové školy a kameraman Vladimír Novotný zemřel 14. dubna 1997 v Praze ve věku nedožitých vysokých osmdesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře