Herečka
2006Seriál - Dokumentární, Životopisný
2000
Seriál - Dokumentární, Životopisný
1989
Seriál - Komedie, Krimi
Film - Hudební, Komedie
1988
Seriál - Komedie
1986
Film - Hudební, Komedie
1985
Film - Komedie
Film - Hudební, Komedie
1984
Film - Komedie, Drama
1983
Seriál - Komedie, Rodinný, Sci-Fi
Film - Krimi
1982
Příště budeme chytřejší, staroušku!
Film - Komedie
Film - Psychologický, Drama
1981
Film - Komedie, Krátkometrážní
1980
Film - Komedie
1979
Hodinářova svatební cesta korálovým mořem
Film - Hudební, Komedie
1977
Seriál - Psychologický, Drama
1973
Film - Hudební, Komedie
1972
Seriál - Komedie, Krátkometrážní
Film - Komedie, Krátkometrážní
1971
Hop dva tři Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna ...
Film - Komedie
1970
Návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna
Film - Hudební, Komedie
1968
Film - Hudební, Komedie
Film - Krátkometrážní, Drama
1966
Film - Hudební, Komedie
Film - Krimi, Rodinný
1964
Film - Komedie, Krátkometrážní
1962
Film - Rodinný
Hostka
1989Seriál - Hudební
1985
1984
Seriál - Hudební, Komedie, Talk-show
1983
Seriál
1982
Seriál - Hudební, Komedie
Seriál - Hudební
Seriál
1981
Seriál - Soutěžní
Seriál - Soutěžní
Co bylo i nebylo v silvestrovském bálu
Seriál - Hudební
Seriál
Seriál - Hudební
1973
Ze Soboty na Šimka aneb Návštěvní den v divadle Semafor
Seriál - Komedie
Seriál - Hudební
1971
Seriál - Hudební
Seriál - Hudební
Herečku a zpěvačku Zuzanu Burianovou proslavila především příslušnost k Semaforu, během 70. a 80. let ale její aktivity přesahovaly i rámec této scény. Pochází z Prahy a vyučila se elektromechaničkou, s herectvím začínala v amatérském divadle Paradox, ještě jako studentka získala i první zkušenost s filmovou kamerou, a sice v krátkém filmu CHLAPEC A SRNA (1962). Své pěvecké vlohy se snažila uplatnit v soutěži Hledáme nové zpěváky, kde se jí povšiml Jiří Suchý.
Nabídce z tehdy legendárního divadla Semafor se nedalo odolat a Zuzana Burianová byla angažována v roce 1966. Doménou jejího herectví se staly komediální postavy rozverných a půvabných naivek, účinkovala v představeních Jonáš a tingl tangl, Benefice, Kdyby tisíc klarinetů nebo Člověk z půdy. Mezitím sporadicky znovu spolupracovala s filmem, kde ale hrála jen podružné role (FANTOM MORRISVILLU, 1966; BYLO ČTVRT A BUDE PŮL, 1968). V roce 1968 se Zuzana Burianová provdala, jejím manželem se stal proslulý televizní režisér Ján Roháč (1932-1980).
Na přelomu 60. a 70. let v rámci Semaforu spolupracovala Zuzana Burianová především s dvojicí Grossmann-Šimek, účinkovala v jejich populárních Návštěvních dnech, tehdy také pořídila nahrávky dobově populárních písní (Ano, pane Jiří, Co jsem to jen ztratila, Máš už jít). Do širšího povědomí vstoupila především postavou zdravotní sestry Zuzany ve druhé sérii NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1981), diváci si vzpomenou i na její rozšafnou skladnici Bohunku v komedii VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (1985). Tehdy byla již vdovou, Ján Roháč zemřel v roce 1980, z jejich manželství se v roce 1970 narodila dcera Kateřina, dnes asistentka režie.
Čtvrtstoletí spolupráce se Semaforem skončilo počátkem devadesátých let, kdy Zuzana Burianová odešla do Švýcarska se svým současným životním partnerem Zdeňkem Kučerou. Tady zcela rezignovala na své umělecké ambice, v zámožných rodinách pracovala jako hospodyně a kuchařka. V současnosti žije Zuzana Burianová-Kučerová střídavě v Česku a ve Švýcarsku, příležitostně znovu vystupuje, především s bývalými kolegy ze Semaforu.