Ota Ornest

Režisér, herec, dramaturg, překladatel a ředitel Ota Ornest se narodil 6. července 1913 v Kutné Hoře do židovské hudebně založené rodiny, jako Otto Ohrenstein. Jeho mladšími bratry byli básník Jiří Orten (1919 – 1941) a herec Zdeněk Ornest (1929 až 1990). Ve třicátých letech nejprve dostudoval dramatické oddělení pražské Stání konzervatoře (1936) a stal se výpomocným hostem a členem činohry pro epizodní role Národního divadla (23. 11. 1933 – 30. 8. 1937), hercem a taktéž režisérem Středočeské činohry ředitele Josefa Burdy, slovenského Košického národního divadla a Městského divadla v Plzni.

Kvůli svému původu emigroval před hrozícím nacismem do Anglie, kde se podílel na českém vysílání anglické BBC mj. i s Pavlem Tigridem a Josefem Schwarzem. Po skončení druhé světové války se 1946 vrátil do Československa a pokračoval dále jako profesionální divadelník. Jako režisér a dramaturg působil v Realistickém divadle na Smíchově (1946 – 1950) a jako režisér, dramaturg a překladatel v Městských divadlech pražských (1950 – 1976), kde se taktéž využil jako první ředitel (1950 – 1972).

Pohostinsky režíroval ve Vesnickém divadle a Východočeském divadle v Pardubicích („Na dosah ruky“). Po odvolání z ředitelské funkce byl roku 1977 Ota Ornest za pašování zakázaných literárních titulů do zahraničí nepodmíněně odsouzen na tři a půl roku vězení. Po vynucené veřejné omluvě byl omilostněn (rehabilitován byl až v roce 1990). V 80. letech po propuštění z vězení připravoval, řídil a redigoval věstník „Žno“ a „Židovskou ročenku“ pro pražskou Židovskou obec (1981 – 1989). Po roce 1989 pracoval v Městských divadlech pražských (1990 – 1991) a umělecky vedl a režíroval Středočeské divadlo (1990 – 1991).

Hostoval i na dalších scénách (Viola, Lyra Pragensis). V letech 1993 – 2002 setrval Ota Ornest ve funkci předsedy poroty literárního festivalu Ortenova Kutná Hora. Už od 25. října 1946 se nechal oficiálně přejmenovat z Otto Ohrensteina na Otu Ornesta (ale již předtím toto jméno používal jako umělecký pseudonym). A jako režisér a dramaturg se v MDP orientoval na kvalitní západní hry, detektivní žánry, oddechovou produkci a přijal Alfréda Radoka. Stál za nejúspěšnější érou Městských divadel. Často uváděl své přeložené hry.

Režíroval například inscenace – „Lov na mamuta“, „Poslední dějství“, „Stromy umírají vstoje“, „Vajíčko“, „Rekviem za jeptišku“, „Záletník Leonard“, „Dallas“, „Věčně tvůj“, „Bumerang“ aj. Čile překládal divadelní hry z angličtiny (přeložil jich přes šedesát), třeba Tennessee Williamse či Eugene O’Neilla, které divadla uvádějí dodnes (např. „Přišli k městu“, „Lištičky“, „Podzimní zahrada“, „Všichni moji synové“, „Skleněný zvěřinec“, „Dětství“, „O myších a lidech“, „Deník Anny Frankové“, „Lev v zimě“, „Tanec na konci léta“, „Třicet stříbrných“, „My Fair Lady“ nebo „Čtrnáctý hrabě Guerney“).

Zahrál si i ve hrách „Julius Caesar“, „Jan Hus“ nebo „Jezero Ukereve“. Psal ke hrám i texty písní („Čekanky“, „Velbloud uchem jehly“ apod.). Třikrát se zapojil i do české kinematografie (pokaždé jednou za desetiletí) 50. až 70. let. Nejprve diváci slyšeli jeho hlas jako komentátora v osvětovém krátkometrážním snímku VÝCHODISKO (1955) Hanuše Burgera, podruhé s režisérem Jiřím Weissem napsal literární a technický scénář k dramatu ZBABĚLEC (1961) a napotřetí byl autorem textu písně „Já se dnes dopoledne žením“ z muzikálu „My Fair Lady“ pro snímek Václava Vorlíčka DVA MUŽI HLÁSÍ PŘÍCHOD (1975).

Jako scenárista či herec působil v televizi (VAJÍČKO, VLCI, PRAŽSKÝ STUDENT, ŠŤASTLIVEC SULLA, ZÁHADNÁ PANÍ SAVAGEOVÁ atd.) a vystupoval v televizních pořadech a dokumentech (GENUS či NA PLOVÁRNĚ). S Marií Valtrovou vydal knihu rozhovorů „Hraje Váš tatínek ještě na housle?“ (1993). Vyučoval režii a dramaturgii na DAMU. Jako režisér či překladatel spolupracoval i s rozhlasem („Třicet stříbrných“, „Liliomfi“, „Nedělní beseda“, „Figaro“, „Evženie Grandetová“ nebo „Drahý lhář“).

Oproti svým bratrům byl Ota Ornest celkem třikrát ženatý – s herečkou Jarmilou Smejkalovou (1920 – 1994) měl syna a herce Jiřího Ornesta (*1946), muž herečky Daniely Kolářové (*1946), s dramaturgyní a překladatelkou Mojmírou Janišovou (1920 – 1986) a s herečkou Janou Koulovou (1926 – 2009) měl dceru herečku Hanu Ornestovou (*1959). Ještě se spisovatelkou a literární historičkou Marií Rút Křížkovou (*1936) zplodil herečku a moderátorku Ester Janečkovou (*1972). Ota Ornest zemřel 4. srpna 2002 v Praze ve věku nedožitých devětaosmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour