Původně se jmenoval David Dwight Eisenhower, ale jeho matka nesnášela nadevše přezdívky. Z obavy, že by mu ve škole začali říkat Dave, mu těsně po narození jméno změnila. Kluk vyrostl a stala se z něj legenda. Legenda, které málokdo řekl jinak než "Ike".

Co si Eisenhower vzpomínal, jméno Ike slyšel poprvé ve škole. Nebyl jediný, komu tak říkali; i jeho bratři měli stejnou přezdívku. Ještě na škole ho nikdo nepovažuje za nějak extrémně nadaného a z řady vynikajícího studenta, sám Eisenhower dlouho neví, co chce vlastně dělat. Hraje výborně americký fotbal, ale narozdíl od kamaráda si uvědomuje, že nechce svůj život upsat sportu bez toho, aby měl nějakou vysokou školu. Nakonec chce jeho nejlepší kamarád zkusit oblíbenou námořnickou akademii a Ike se rozhodne stát po jeho boku. Víceméně omylem na přihlašovacím papíru zatrhne, že v případě svého neúspěchu souhlasí se zařazením na prestižní vojenskou akademii West Point. Zkoušky u námořnictva sice zvládne dokonale, nakonec ale zjistí, že o několik měsíců překročil věkový limit zavazující k začátku studia. Místo námořnictva je okamžitě přijat k pozemnímu vojsku na West Point.

Eisenhower z toho není zrovna nadšený, ale když už ho přijali, rozhodne se na akademii jít. Několik let prožije v maximálním drilu, dobře boxuje, hraje za školu americký fotbal a podle tisku patří mezi největší naděje na východním pobřeží. V jednom zápasu je však Eisenhower zraněn, neuposlechne lékaře a dál pokračuje v tvrdém vojenském výcviku, co mu zajistí konec jeho fotbalových nadějí. Věnuje se tedy aspoň boxu, ve svém rodném městě později ještě jako zraněný fotbalista v ringu knockoutuje dosud neporaženého profesionálního boxera.

I přes mimořádné sportovní úspěchy ho ale nikdo netipuje na nějakou významnou postavu budoucích dějin. Ožení se, pracuje jako voják, vydává průvodce po bojištích první světové války. Ještě dlouho po čtyřicítce je stále majorem a nic nepředvídá nějaký významný kariérní postup. Teprve těsně před 2. světovou válkou se stává podplukovníkem, po napadení Pearlu Harboru jej náčelník štábu pozemního vojska Spojených států Marshall pověří vypracováním plánu postupu spojeneckých vojsk během války.

Po dokončení zadaného úkolu se Eisenhower najednou dozvídá, že celý plán vypracoval pro sebe, a odlétá do Evropy. Postupuje zase výš, nejdříve je poručíkem, pár měsíců nato už generálporučíkem. A jeho hvězda letí vzhůru. Eisenhower se stává vrchním velitelem amerických vojsk a získává nejvyšší možné armádní hodnocení. Vede úspěšné mise v severní Africe, na Sicílii, stojí za vyloděním v Normandii, obsazením Německa. Celou dobu spolupracuje se Sovětským svazem a i přes nesouhlas některých generálů (hlavně Pattona) odmítá porušit smlouvu o neobsazení Prahy.

Po konci války pracuje ještě nějakou dobu jako náčelník generálního štábu, nakonec se ale stává prezidentem Kolumbijské univerzity a má z toho takovou radost, že odmítá pobírat ve své funkci jakýkoliv plat. I tady si nadále nedává říkat "pane prezidente", ani "generále", ale pouze "Iku". Někdy v této době se ale objevují první hlasy z republikánské strany, které požadují, aby kandidoval na prezidenta. Ike to odmítá, nikdy se o politiku nezajímal, dokonce prohlašuje: "Každý muž, který se chce dobrovolně stát prezidentem je egomaniak nebo blázen." Nakonec se ale nechá zviklat tím, že ho Republikáni potřebují jako jedinou výraznou osobnost své strany, a v roce 1952 vyhrává volby s dosud největším rozdílem hlasů.

Eisenhower se jako prezident zaměřuje hlavně na práva občanů, vydává takzvanou "Eisenhowerovu doktrínu", snaží se snížit daně, nade vše se ale pořád zaměřuje na Sovětský svaz a snaží se vyjednávat s Chrusčovem, avšak bez většího úspěchu. Po dvou prezidentských obdobích v 71 letech opouští Bílý dům a vychutnává si zaslouženého důchodu. Rád hraje golf, miluje vaření. V 78 letech ale umírá a je pohřben vedle své ženy a dítěte, které zemřelo v dětství.

Kristýna "StarsFan" K.

Komentáře - zatím bez komentáře