Bedřich Zelenka

Bedřich Zelenka se narodil 3. prosince 1921 v Kralupech nad Vltavou. A jeho o deset let mladší bratr byl scenárista a dramaturg Otto Zelenka (*1931). Po vystudování obchodní akademie se nějaký čas živil jako úředník. V pozici kulturního referenta začal přispívat do časopisu „Dikobraz“.

Nakonec úřednické povolání opustil a profesionálně se do odchodu na penzi věnoval scenáristické, redaktorské, dramaturgické, autorské, redaktorské a moderátorské práci pro Československou televizi (1958 – 1961) a Československý rozhlas (1961 – 1981). Ve své autorské práci se zaměřoval především na kabaretní a silvestrovské scénky, výstupy, skeče, estrády a zájezdy pro různé komiky a herce.

Výrazný byl jeho smysl pro sebeironii, komickou nadsázku a satiru. Psal pro řadu interpretů sólové a zájezdové výstupy. U diváků se zcela nejpopulárnější stala v 60. letech Zelenkou vymyšlená postava svérázného vrátného Hlustvisiháka, kterou představoval Lubomír Lipský (pravidelně s ním vystupoval ve dvojici s Miroslavem Homolou nebo s Jiřím Lírem).

Zelenka psal scénky a výstupy s Hlustvisihákem pro různé příležitosti v televizi, v rozhlase i na estrádních pódiích. Jeho humoristickou hru „Elce pelce do pekelce“ (napsal jí s Erikem Zámišem) uvedlo Divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci (1973) a brněnské Satirické divadlo Večerní Brno (1982).

Jako milovník anekdot vydal několik sbírek „Elce pelce do pekelce“ (1962), „Anekdoty pana Kohna“ (1970, 1991), „Anekdoty a legrace s panem Hlustvisihákem“ (1970), „Skotské anekdoty“ (1972), „Uctivá poklona pane Kohn“ (2004). A své vzpomínky shrnul do knihy „Capitolky ze života mého“ (1995).

Z řady rozhlasových her a pořadů si uveďme aspoň „Silvestr“, „Jak se dělají vánoční písničky“, „Vše pro firmu“, „Delikátní záležitost“, „Ideální kabaret“, „Blázni byli,…“, „Karambol“, „Otec svého syna“, „Večery pod lampou“, „Dezertér z Volšan“ atd. Na těchto titulech se Bedřich Zelenka podílel jako autor, dramaturg a nebo dramatizátor.

Na rozhraní 50. a 60. let se Bedřich Zelenka uplatnil u dvou snímků jako autor původního námětu a scénáře. Nejprve napsal námět k satirickému krátkometrážnímu snímku KONEC JASNOVIDCE (1957) Vladimíra Svitáčka a Jána Roháče. Film vypráví o jasnovidci Matěji Šibolínovi, alias Mathiasi Scibolini (hrál Miloš Kopecký), který výborně vykonává své povolání až do doby, kdy je jeho živnost znárodněna a on se stává oficiálně jasnovidcem komunálního podniku a národního hospodářství.

Film mohl být pro svojí satiru na byrokracii a lajdácké služby uveden až o několik let později. O čtyři roky později napsal Zelenka podruhé námět a se svým bratrem scénář k bláznivé komedii KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ (1961) Zbyňka Brynycha o boji s podvodnickou bandou.

Kromě toho byl během 50. až 80. let ojediněle využit filmaři i jako herec epizodních rolí. Poprvé to bylo právě u jím vymyšleného snímku KONEC JASNOVIDCE (1957), v němž sehrál klienta.

Dále se před kamerami představil jako revizor z kraje v Podskalského komedii MEZI NEBEM A ZEMÍ (1958), prodavač gramodesek v komedii Ivo Nováka HLAVNÍ VÝHRA (1958), konduktér v další crazy komedii „ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU“ (1970) Oldřicha Lipského a zcela naposledy o třináct let později jako děkan Dobeš v komedii režiséra Otakara Fuky SAMOROST (1983). To bylo poslední shledání Bedřicha Zelenky s českou kinematografií.

Pro televizi vymyslel a napsal několik filmů, inscenací (REVUE V MLZE, KAPACITA, SILNICE ŠEDIVÁ atp.) a pořadů (VELKÝ SOUBOJ, SILVESTR, ŠESTÝ DEN JE SOBOTA, SMĚSKA, KOLOTOČ, SEDM JEDNOU RANOU, CO S NAČATÝM VEČEREM či VEČERY POD SVÍČKOU). V některých i sám hrál (SILNICE ŠEDIVÁ) a vystupoval (UCTIVĚ ZVE BEDŘICH, VZPOMÍNKY NÁM ZŮSTANOU, též VISACÍ ZÁMEK).

Krátce před smrtí obdržel od Nadace Život umělce Cenu Senior Prix (2010). Jeho švagrovou byla dramaturgyně a scenáristka Bohumila Zelenková (*1937) a synovcem režisér a scenárista Petr Zelenka (*1967). Bedřich Zelenka zemřel po krátké nemoci 14. října 2011 v pražské nemocnici, krátce před svými devadesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour