Zdeněk Kampf

Zdeněk Kampf se narodil 20. září 1920 v Jaroměřicích u Moravských Budějovic. Jako celá řada jeho současníků, i on se rozhodl pro práci hereckou. Tu vystudoval na brněnské Státní konzervatoři v roce 1943. Ještě za studií hrál v Komorních hrách Radosti ze života. Po vystudování zůstal v Brně, spojil profesní i osobní život (zde se seznámil se svoji ženou, se kterou prodlel čtyřiatřicet společných let) s novým brněnský domovem, a prošel zde jevištními a činoherními scénami tamního Národního divadla (1943 – 1952), Městského divadla mladých (1952 – 1954) a nakonec Státního divadla (1954 – 1985), kde nadále hostoval až do své předčasné smrti.

I když zpočátku vytvářel díky svému zjevu postavy milovníků a hrdinů v současném – revolučním a také klasickém divadelním repertoáru, v dalších létech byl charakterním hercem mužných lidí a nenápadných mužů, kteří dokážou až v nejtěžším okamžiku překvapit a zahýbat dějem. K hereckým výkonům využíval omezenou mimiku, hlas a promyšlenou pomalou práci s tělem. Z četných divadelních kreací si uveďme Jana Skalníka ve Šrámkově „Létě“, Puka ve „Snu noci svatojánské“ Williema Shakespeara, Studenta v „Uličce odvahy“, Šťastlivce v Ostrovského „Lesu“, Opovědníka v „Komedii o mučení“, Prvního rolníka ve hře „Do hlavního města za pravdou“ či vodníka Michala v Jiráskově „Lucerně“.

Do české kinematografie vstoupil ihned po okupaci, ve filmu, který byl roztočen ještě za okupace, ale dokončen až po válce. Ztělesnil lupiče v parodické komedii PANCHO SE ŽENÍ (1946) Františka Salzera a Rudolfa Hrušínského. Jeho celkové účinkování ve filmu se omezilo na pouhých necelých patnáct hereckých příležitostí. Toto bylo zapříčiněno jeho angažmá v Brně, a podle kritiků i malými filmovými zkušenostmi a teatrálním výkonem. Ve čtyřicátých letech si Kampf mohl ještě do své úzké herecké filmografie dopsat úlohu Vladimíra, syna Habětínových (Jaroslav Raušer a Marie Brožová) v Gajerově snímku PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (1949). Několikrát si zopakoval filmování se stejnými režiséry.

V 50. letech byl Kampf Březinovým (Jaroslav Raušer) synem z I. manželství Jiříkem ve Steklého adaptaci Jiráskova TEMNA (1950), studentem Tonym Gerstenerem v životopisném snímku Václava Kršky POSEL ÚSVITU (1950), malířem Ešrefem a cizincem v Krškových koprodukčních československo – bulharských pohádkách LABAKAN (1956) a LEGENDA O LÁSCE (1956).

Za celá šedesátá léta si zahrál pouze VB příslušníka v Krškově DÍVCE SE TŘEMI VELBLOUDY (1967) a starostu v SEDMI HAVRANECH (1967) režiséra Vladimíra Čecha. Jeho herecká dráha má také řadu zajímavostí. Dvakrát si zahrál syna herce Jaroslava Raušera a dvakrát ústřední pár s herečkou Jiřinou Švorcovou.

I když údobí normalizace začal celkem slibně, titulní úlohou politicky zaškobrtnuvšího výzkumného pracovníka Ing. Jaroslava Krále v Machově dramatu ČLOVĚK NENÍ SÁM (1971), následně na něho opět zbyly ojedinělé epizodky. Filmovým divákům se představil jako vyšetřovatel gestapa Nergl v KLÍČI (1971) Vladimíra Čecha, tlumočník v dramatu Jaromila Jireše … A POZDRAVUJI VLAŠTOVKY (1972), bratr hraběte (Miroslav Zounar) kaplan Bedřich v životopisné PALETĚ LÁSKY (1976) Josefa Macha a učitel Vranka v komedii NÁŠ DĚDEK JOSEF (1976) Antonína Kachlíka. Naposledy se představil jako poslanec v OPEŘE VE VINICI (1981) Jaromila Jireše.

Spolupracoval taky s brněnským rozhlasem („Spolek mladých“ 1960, „Jezero Ukereve“ 1961, „Totální kuropění“ 1962, „Lumpacivagabundus“ 1967, „Útěk“ 1967, „Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista“ 1969, „Pátrací skupina zasahuje“ 1970, „Deset dnů, které otřásly světem“ 1971, „John Reed“ 1976, „Cesta zarubaná“ 1977, „Car Fjodor“ 1984, „Šumařská tortilla“ 1986), dabingem a televizí – v televizních inscenacích TRAKTÉR U KRÁLOVNY PEDAUKY (1967), ŠŤASTNÝ JIM (1969), OBCHOD BEZ ŘÁDŮ (1982) či VELKÁ RÁNA (1984). Hrál i v seriálu DUHOVÝ LUK (1972) aj.

Ženou Zdeňka Kampfa byla od roku 1953 významná (také brněnská) divadelní, též filmová, herečka a kolegyně Vlasta Fialová (1928 – 1998), s níž měl syna. Zdeněk Kampf zemřel 12. ledna 1987 v Brně ve věku nedožitých sedmašedesáti let. Jeho žena ho přežila o celých jedenáct let.

Jaroslav "krib" Lopour