Jiří Štědroň

Rodina:
Jiří Štědroň od sudiček dostal do vínku vrchovatě naděleno. Narodil se do rodiny, kde se nešlo s hudbou snad ani minout, byla v ní denní přítomností už od dob jeho pradědečků a nejspíš ještě dál. Příjemný vzhled, zajímavý hlas, nepřehlédnutelná dvoumetrová postava, slušný hudební rozsah. Hraje na piano a kytaru a má také touhu uspět, bez které to nejde. Tatínek Jan Štědroň (1907–1981) byl český klavírista, hudební vědec, publicista. Strýc Bohumír Štědroň (1905–1982) byl muzikolog, pedagog, publicista, pianista, hudební historik, lexikograf. Strýc Vladimír Štědroň (1900–1982) byl hudební skladatel. Bratranec Miloš Štědroň (*9. února 1942) je český hudební skladatel, hudební vědec a pedagog. Bratr Bohumír Štědroň (*11. dubna 1948) je český prognostik, manažer a vysokoškolský pedagog.

Vzdělání:
Absolvuje Gymnázium ve Vyškově, úspěšně projde talentovými zkouškami a je vybrán ke studiu na JAMU. Obor herectví absolvoval v roce 1963 ve hře „Tří králů“ rolí Malvolia.

Divadlo a divadelní hry:
Po JAMU působí v divadle Večerní Brno, kde se ale už profiluje více jako zpěvák než herec. Hraje v divadlech: Divadlo poezie, Divadlo X, Státní divadlo Brno, hudební divadlo Apollo.Pak ale na dlouhá léta zvítězila hudba a zpívání nad divadlem a herectvím. A to až do roku 2000, když v pozici obchodního ředitele Pragokoncertu šel nabídnout Karlínskému divadlu spolupráci a ředitel Županič mu obratem nabídl vystupování a roli. Jiří s radostí přijal, protože v té době už si myslel, že má s uměním utrum.

A náhoda tomu chtěla, že v budově v té době sídlilo Divadlo Semafor a jednou jim vypadl herec z představení a oslovili jej na záskok, který se proměnil ve dvacetiletou spolupráci. Účinkování v Semaforu byl splněný sen, protože už v šedesátých letech dělal v Semaforu konkurz na hru Dobře placená procházka a neuspěl. O své divadelní kariéře říká, že to krásný podzim života, o kterém ani nesnil.

Uznávaný kritik Vladimír Just považuje jeho kariéru zpěváka za promarněnou, podle něj byl v malých divadlech úžasný, právě když kombinoval zpěv a herectví a tam byl podle něj na svém místě. Dá se tedy říci, že ve svém divadelním působení je v závěru svého života přesně tam, kde je nejlepší, ale jak říká on sám, i nejšťastnější.

Od roku 2000 hraje v divadle Semafor v hrách: „Čochtanův divotvorný hrnec“, „Kytice“, „Zlomené srdce lady Pamely“, „Prsten pana Nibelunga“, „Mam'zelle Nitouche“, „Rytíři z Blaníku a krasavice Lída“, „Začalo to Vestpocketkou“, „MeToo“.

Napsal a zkomponoval muziku a písně do více divadelních her, dvě byly uvedeny v Semaforu, ale jak autor říká, obě neúspěšně… Další divadla, ve kterých hrál nebo hraje: Divadlo Ypsilonka, Divadlo F. R. Čecha, Divadlo Hybernia.

Hudební kariéra:
Po JAMU následuje vojenský soubor AUS (1964–1966), který prozpívá. V roce 1959 nahraje první snímky v brněnském rozhlase a začne spolupracovat s orchestrem Gustava Broma. Po odchodu do Prahy pravidelně zpívá s orchestry Karla Vlacha, Josefa Vobruby a Václava Hybše. Natáčí první písně pro televizi, je při prvním živém vysílání Brněnské televize v roce 1961. Jako představitel romantického zjevu a lyrického projevu má velký okruh příznivců, hlavně z řad žen a dívek.

V roce 1968 zakládá neúspěšně kapelu Lazy Dogs. A tak je rád za nabídku orchestru Karla Vlacha, textařsky spolupracuje s Vladimírem Poštulkou. Začíná psát první nesmělé texty. Spolupracuje se skladately Karlem Ulrychem, Jaromírem Klempířem,Vladimírem Popelkou, Janem Spáleným, Vladimírem Bárou a Jindřichem Brabcem. V populární anketě Zlatý slavík se pohybuje do dvacátého místa.

Od roku 1971 do roku 1991 zpívá s vlastním hudebním doprovodem. Během let natočil několik set skladeb, které se hrály v rozhlase, televizi a vyšly na deskách, patřil k nejprodávanějším československým interpretům. Zúčastnil se zahraničních zájezdů po Evropě, ale i Americe či Japonsku.

Do roku 1975 souběžně působil v souboru Plameny, propagandistické agitce Socialistického svazu mládeže, kde se stal hlavní tváří a leaderem a kterou autorsky zastřešovali Votruba, Zdenek Rytíř, Jindřich Brabec a pohybově Frank Towen. Plameny byl soubor, který vznikl 1971 z popudu a pod patronací Ústředního výboru Svazu socialistické mládeže a měl představovat příkladný vzor pro populární hudbu v období po srpnu 1968.

O svém působení v tomto prorežimním seskupení říká v cyklu 13. komnaty, v díle 13. komnata Jiřího Štědroně, že by nejraději ty roky vymazal, dlouho sbíral odvahu, ale nakonec napsal na Ústředí SSM, že ze zdravotních a osobních důvodů chce skončit. Představa, že dostane zákaz vystupování za svou vzpurnost, byla jeho noční můrou, ale odchod se obešel bez následků. Zatímco diváci a posluchači na tuhle promlčenou kapitolu jeho života po většinou zapomněli, on sám k sobě tak milosrdný není.

Spolupracuje s Luďkem Nekudou v recitálu „Pánská jízda“ pro klubová představení. V roce 1975 vyhrál Děčínskou kotvu s písní „Oheň a píšťala“ a v následujících letech tamtéž získává zlatou, dvě stříbrné a jednu bronzovou cenu. V 80. letech vytvořil stabilní tandem se skladatelem a kapelníkem Zdeňkem Bartákem ml., píše si vlastní texty. Zpívá s Petrou Černockou v uskupení Golf.

Diskografie:
„Neklidné srdce“ (1974), „Jezdec formule život“ (1978), „Největší hity“ (2001), „Pop galerie“ (2009), „Tvůj stín je mým pánem...“ (1967–1973), „Tenkrát jako dnes...“ (1973–1981).

Film a televize:
Čtrnáct rolí či účinkování ve filmech a televizi, deset malých rolí v seriálech, stovky vystupování v hudebně zábavných pořadech všech televizí. Nadosmrti se ale stal princem Mojmírem z televizní Popelky z roku 1969. Považuje tuto roli za jisté prokletí a požehnání zároveň.

Spisovatel:
Pro mnohé asi bude překvapující jeho činnost spisovatelská, o svých knihách říká, že jsou autentické, sestavené z toho, co za ty roky zažil. Je autorem osmi knih, některé psal s prvotním záměrem jako divadelní hry. Jsou to: „Jak se dělá hvězda – Pozoruhodná próza Jiřího Štědroně“, „Snad jsem zas tolik neřekl“, „Každej šéf je vůl“, „3x Jiří Štědroň“, „Místo ale říkej a!“, „Nikam se necpi!“, „Vítězná sestava“, „Gigolo“.

Podnikatel:
Po roce 1990, když se otevřeli hranice a nové možnosti a přestal být o domácí hudebníky zájem, řešil Jiří existenční problémy, co dál. Obrátil se na podnikání, ke kterému ho přizval kamarád, a prodávali spolu sklo, prý ne moc úspěšně. Kromě stresů konkurenčních bojů a strachu, na tom období moc pozitivního nevidí, snad jen to, že si musel osvojit dovednosti, které předtím nerozvíjel. O podnikání říká že, mu to nešlo, neměl ho rád a poznal díky podnikání i mnoho nedobrých lidí. Po celá devadesátá léta se zabýval podnikatelskou činností a veřejně nevystupoval.

Byl i kreativním ředitelem mezinárodních reklamních agentur Grey a GGK a měl i agenturu vlastní. Psal reklamní písně a texty, byla to práce, která přeci jen byla blíže k umělecké, pro které měl vlohy. Stává se obchodním ředitelem Pragokoncertu, nejstarší umělecké agentury v Čechách.

Osobní život:
První manželství Jiřího trvalo devět let. Druhá manželka je bývalá manekýnka Milada, spolu jsou 40 let, bydlí v pražských Strašnicích. Má syna a vnučku. Být muzikálovým hercem ho velmi těší, ale má sen, zahrát si dramatickou roli. Má rád scrabble, sportuje, hraje tenis, hodně čte.

sator

Komentáře - zatím bez komentáře