Václav Antoš

Václav Antoš se narodil 23. září 1942 v obci Mcely u Nymburka. Po studiích započal v devatenácti letech s hereckou drahou jako elév jihlavského Horáckého divadla (1961 – 1962). Poté odešel studovat pražskou DAMU (1962 – 1966), kterou v roce 1966 vystudoval. Následně získal své první profesionální, a zároveň i zcela poslední, angažmá ve Státním divadle v Ostravě (1966 – 1989), kde setrval až do své náhlé smrti třiadvacet let.

Hostoval také v pražském Divadle E. F. Buriana. Představoval především milovnické a hrdinné úlohy, které nebyly jednostranné. Ovšem Antošův herecký vývoj, kdy by se mohl přehrát do charakterově starších, stárnoucích a starých úloh, byl zastaven jeho úmrtím. I za svůj krátký život stihl sehrát na sto dvacet divadelních postav. Ovšem herecké činnosti se snažil věnovat až do úplného konce.

Sehrál Březku („Boleslav I.“), Pána („Hadrář“), Jinocha („Tři zlaté vlasy děda Vševěda“), Kuchtíka („Princezna se zlatou hvězdou na čele“), Sekretáře („Život Galileiho“), Otto Franka („Deník Anny Frankové“), Vojtu („Naši furianti“), Cartera („Piknik“), Mladíka („Matka Kuráž a její děti“), Mikuláše („Větší město pražské“), Ferdíka („Jedenácté přikázání“), Duvala („Manon Lescaut“), Herricka („Čarodějky ze Salemu“), Holiče („Třetí zvonění“), Kaprála („Loupežník“), Benvolia a Samsona („Romeo a Julie“), Alamíra („Strakonický dudák“), Dona Pedra („Mnoho povyku pro nic“) atd. atd.

Od poloviny 70. let se představil v inscenacích „Zlý jelen“ (Jaromír), „Jakub Oberva“ (Vahal), „Lucerna“ (Libor), „Maškaráda“ (Hráč), „Ať žije královna“ (Darnley), „Kavkazský křídový kruh“ (Chachava), „Don Juan“ (Alonso), „Jan Hus“ (Jan Hus a Jeroným Pražský), „Bouře“ (Kalibán), „Můj hrad“ (Karel), „Dobrý voják Švejk“ (Raboch), „Vévodkyně valdštejnských vojsk“ (Písař), „Čtrnáctý hrabě Gurney“ (McKyle), „Sestup Orfeův“ (Xavier), „Vajíčko“ (Tanson), „Richard II.“ (Sir Green), „Othello“ (Roderigo), „Pekař Jan Marhoul“ (Pánek), „Vojna a mír“ (Anatol), „Tramvaj do stanice touha“ (Stanley Kowalski), „Helenka je ráda aneb Slaměný klobouk“ (Beauperthuis), „Hamlet“ (Fortinbras), „Racek“ (Semjon) a i „Macbeth“ (Seyton).

Do filmového světa poprvé pronikl Václav Antoš ještě během studií na DAMU v malých epizodkách Kima v Krškově KOMEDII S KLIKOU (1964) a královského vojáka v legendární féerii Františka Vláčila MARKETA LAZAROVÁ (1965 – 1967) na motivy stejnojmenného románu Vladislava Vančury.

Ovšem ani během dalších 70. a 80. let nezískal Antoš žádnou výraznější filmovou úlohu. Tento fakt, i na tituly skoupá filmografie, vysvětluje hercovo mimopražské angažmá. Proto byl v 70. letech jenom Alanem ve filmu BITVA O HEDVIKU (1972) Poláka Juliana Dziedzina a Petrmichlem v kriminálce Dušana Kleina MĚSTO NIC NEVÍ (1975).

Po pěti letech navázal Václav Antoš na tyto epizodky v 80. letech mimo jiné členem předsednictva JZD v psychologickém dramatu Otakara Koska TRNOVÉ POLE (1980) z produkce (jako příspěvek k XVI. sjezdu KSČ) Filmového studia Gottwaldov, Potočiskem v dalším dětském a gottwaldovském snímku LUKÁŠ (1982) Otakara Koska, lékařem v komedii OD VRAŽDY JENOM KROK KE LŽI (1982) Petra Tučka a naposledy, pět let před svou smrtí, mužem v psychologickém snímku UŽ SE NEBOJÍM (1984) opět režiséra Koska a Filmového studia Gottwaldov.

Z osmi Antošových hraných snímků vzniklo pět na Barrandově (a každý s jiným režisérem) a tři pod režijním vedením Otakara Koska v Gottwaldově. Během své herecké kariéry souběžně působil v ostravských studiích rozhlasu („Bílý tesák“, „Stalo se za deštivé noci“, „Mandloňová větvička“, „Její pastorkyňa“, „Případ mimo plán“ nebo „Devadesát tři“ apod.) a televize.

V televizi to byly filmy (SVĚDOMÍ BĚŽCE, OHROŽENÉ MĚSTO, ZE ŽIVOTA VELKÉHO CHLAPA, TVÁŘ ZA OKNEM, MYSLEL SI, ŽE JE HRDINA, ČERNÍ Z NATALIE, ZÁVIŠ A KUNHUTA, NĚKOLIK ŽIVOTŮ, MIMOŘÁDNÝ PŘÍPAD, FIDLOVAČKA, TEN MŮJ TAM MÁ SPOLUŽÁKA aj.), seriály (např. DISPEČER, KAMENNÝ ŘÁD, PŘÁTELÉ ZELENÉHO ÚDOLÍ, POSTEL S NEBESY, BEZ ŽENSKÉ A BEZ TABÁKU, STAVY RACHOTÍ, JAHODY NA STÉBLE TRÁVY, LOGARITMUS LÁSKY, ČERNÁ ZEMĚ) a záznamy divadelních her (RIVALOVÉ či ANTIGONA). Václav Antoš zemřel po těžké nemoci 3. (některé prameny uvádějí 13.) prosince 1989 v Ostravě ve věku pouhých čtyřiceti sedmi let.

Jaroslav "krib" Lopour