Lucia Siposová

Rodilá Bratislavanka měla o své umělecké budoucnosti brzy jasno: její otec je houslista, dědeček byl známým cembalistou a babička zpěvačkou. Proto se rozhodla studovat na bratislavské konzervatoři hudebně-dramatický obor. Tam se vedle zpívání setkala i s herectvím. Chvíli ale trvalo, než se rozhodla pro čisté herectví.

Už při studiích na konzervatoři Lucia Siposova hostovala v několika divadelních inscenacích a muzikálech (např. například v Pomádě, Cikáni jdou do nebe, Kupci benátském). Přes konkurs se stala členkou dívčí popové skupiny Čtyřka. Se skupinou natočila CD a několik videoklipů. „Tím, že jsem vrhla po hlavě do showbyznysu, zažila jsem úspěch a získala sebevědomí. Bavilo mě zpívat, i když Madonna ze mě nebyla,“ řekla Lucia Siposova slovenským novinářům.

„Čaute, sedmispáči,“ těmito slovy vítala Lucia Siposova od roku 2002 diváky hitparády Sedmička, kterou vysílala slovenská televize STV. Zároveň spolupracovala s několika zahraničními produkcemi na televizních seriálech i reklamách. Byla například jednou z tváří kampaně boje proti AIDS, reklama se uváděla na festivalu v Sundance. Luciina kariéra byla v plném proudu, temperamentní moderátorka se stala na Slovensku populární, ale stále jí něco chybělo: „Moderovat jsem nikdy nechtěla, dostala jsem se k tomu nedopatřením.“

Navzdory úspěchům v televizi a v muzikálech se Lucia Siposova rozhodla odjet do Ameriky.

„Potřebovala jsem dobrodružství a chtěla jsem o úspěch bojovat. Dařilo se mi, měla jsem úžasného přítele, vše bylo ideální. Ale cítila jsem, že to není to ono…“ A tak opustila Bratislavu, televizi i muzikál, aby si v Americe vyzkoušela, jakou má šanci. „Do New Yorku jsem se zamilovala na první pohled. Věděla jsem, že tam chci prožít část svého života. New York mě rozmazlil, potřebuji cítit, že jsem součástí většího celku.“

V zámoří začala Lucia Siposova pracovat v restauraci. „Šla jsem tam a vzali mě, i když mi zpočátku nechtěli dávat moc práce, protože jsem byla začátečnice. Nemohla jsem si vybírat, musela jsem v první řadě přežít. Určitě je ale jednodušší začínat v New Yorku než v evropské metropoli. Pracovat jako servírka mě bavilo,“ vzpomíná Lucia Siposova.

Po měsíci volali Lucii ze Slovenské televize a nabídli ji moderování. Odmítla a pokračovala v hereckých kurzech a práci v restauraci. „Slovensko je velmi malé, a tak si na každého počká,“ dodává.

O svém tříletém pobytu v New Yorku Lucia Siposova sepsala knížku bizarních, trochu autobiografických laděných historek Hello, My Name is Anča Pagáčová. Během pobytu v zámoří také Lucia strávila dva měsíce v Argentině a Uruguaji: „Miluji argentinské tango a steaky,“ říká Lucia Siposova.

Filip Renč si rád do svých filmů vybírá slovenské herečky. „K roli v akčním snímku Na vlastní nebezpečí jsem přišla jako slepá k houslím. Vrátila jsem se zrovna z New Yorku, když mi zavolala Soňa Ticháčková z herecké agentury, abych přijela na konkurs. Filip Renč byl spokojen: „Lucia dobře hraje a má neokoukanou tvář.“

Režisér do filmu zakomponoval několik scén s erotickým nádechem, v nichž se objeví i Lucia Siposova: „Pravdou je, že jsem se poprvé v životě objevila nahá před kamerou. Ze začátku jsem se ostýchala, ale bylo to tak rychle natočené, že jsem to nijak dramaticky neprožívala.

Po akčním snímku Na vlastní nebezpečí přišla od Filipa Renče druhá nabídka – Hlídač č. 47. „Jsem ráda, že jsem pro producenty stále zajímavá. Po Renčově filmu se připravuji na spolupráci s anglickým režisérem Huckem Kepplerem v hororu Dark Spirits.“

Zdroj: Presskit k filmu "Hlídač č. 47"