Luboš Ogoun

Osobnostcsfd.cz

Herec

Filmografie

Herec

2000

Příběhy slavných

Seriál - Dokumentární, Životopisný


1973

Třicet panen a Pythagoras

Film - Hudební, Komedie


1972

Co je to ta koule žlutá

Film - Krátkometrážní, Muzikál, Rodinný


1969

Šťastný Jim

Film - Komedie


1963

O něčem jiném

Film - Psychologický, Drama


1952

Únos

Film - Drama

Životopis

Luboš Ogoun se narodil 18. února 1924 v Praze jako Bohumil Ogoun. A již během studií reálky začínal s baletem a tancem u učitelů Roberta Brauna a Heleny Štěpánkové. Ihned po skončení okupace se stal členem baletu Národního divadla v Praze (1945 – 1952) a současně absolvoval roku 1948 Ústav pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy a 1953 choreografii na DAMU.

Další Ogounova umělecká dráha je spojena s jeho řídícími a uměleckými funkcemi. Byl vedoucím taneční skupiny Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1951 – 1953) i taneční složky Armádní opery (1953 – 1955), pedagogem baletu v pražském Národním divadle (1955 – 1957) a šéfem baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni (1957 – 1961).

Dále zastával funkce šéfa baletu Státního divadla v Brně (1961 – 1964), uměleckého vedoucího, ředitele a zakladatele Studia Balet Praha (1964 – 1968). Nakonec opět zakotvil do Státního divadla Brno (1968 až 1992), kde postupně do odchodu na odpočinek působil jako šéf baletu (1968 – 1970), kvůli politickým důvodům pouze jako choreograf a režisér (1970 – 1992) a po rehabilitaci zároveň opět jako šéf baletu (1990 – 1991).

Současně s prácí v Brně zastával několik měsíců post uměleckého vedoucího Laterny magiky (1970), kde byl ještě na půl úvazku později choreografem (15. prosinec 1989 – 1990). I v 90. letech po odchodu do penze (zemřel po krátké těžké nemoci) dále pohostinsky působil jako choreograf.

Luboš Ogoun také pracoval jako host s mnohými českými i slovenskými divadly (Kladno, Brno, České Budějovice, Olomouc, Hradec Králové, Ústí nad Labem, Zlín, Jihlava, Ostrava, Plzeň, i Hudební divadlo v Karlíně, Laterna magika, Divadlo Za branou, Divadlo na Vinohradech, Divadlo E. F. Buriana, Divadlo Na zábradlí, Divadlo S. K. Neumanna, Divadlo Jiřího Wolkera, Semafor nebo Městská divadla pražská), televizí i filmem jako choreograf nebo režisér na desítkách baletů, oper, operet, revuí, činoher, muzikálů, zpěvoher, Spartakiád, ledních revue, koncertů a dalších.

Od mládí se zajímal také o sport, gymnastiku, lehkou atletiku a byl trenérem československého družstva gymnastek (mj. i známé Evy Bosákové). Luboš Ogoun jako tanečník udivoval vyspělostí, dobrou fyzičkou, komediálností a mohutností skoků. Choreografii se začal výhradně věnovat až po předčasné smrti svého vzoru a učitele Saši Machova, kde svým osobitým rukopisem vytvořil moderní balet a stál u zrodu nové vlny české choreografie, jež diváka oslovovala metaforami, specifickou dramaturgií a inspirací v gymnastice a akrobatice.

Jeho činnost umělecká vyvrcholila v Brně a vlastní experimentální scénou (Studio Balet Praha). Nejlépe uplatnil svojí uměleckou energii, tvůrčí odvahu a vysoký talente, kteréžto ho vynesly až na přední místo v dějinách českého baletu 20. století, v projektech „Král Lear“, „Labutí jezero“, „Plameny Paříže“, „Hirošima“, „Šach králi“, „Taras Bulba“, „Balada o námořníkovi“, „Popelka“, „Othello“, „Prodaná nevěsta“, „Svěcení jara“, „Filozofská historie“, „Podivuhodný mandarín“, „Kníže Igor“, „Malý princ“, „Bolero“, „Škrtič“ apod. apod.

Do české kinematografie zavítal kromě skvělých choreografií (CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ, KOMEDIANTI, SMYK, O NĚČEM JINÉM, BLÁZNOVA KRONIKA, STRAŠNÁ ŽENA, ROZMARNÉ LÉTO, KULHAVÝ ĎÁBEL, SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM, TŘICET PANEN A PYTHAGORAS, ROMANCE ZA KORUNU, PRODANÁ NEVĚSTA, ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA, OLDŘICH A BOŽENA a nebo SEN NOCI…) i jako herec: artista (ÚNOS), sebe – baletní mistr a trenér gymnastky Evy Bosákové (O NĚČEM JINÉM) a profesor tělocviku (TŘICET PANEN A PYTHAGORAS).

Choreograficky byl činný i na televizních filmech, programech a pořadech (tř. ANTIGONA, GRAMO VON BALET, NOC NA ZÁMKU, HLEDÁM JEDNU PÍSNIČKU i seriál 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA). Jeho ženami byly tanečnice Národního divadla Danuše Kořínková – Ogounová (*1929) a tanečnice Ludmila Ledecká – Ogounová (*1951). Byl i externím profesorem choreografie Taneční katedry VŠMU Bratislava (1986 – 1990).

Za své skvělé výsledky obdržel titul Zasloužilého umělce (1966), Vyznamenání Za vynikající práci (1980), Prémii Českého literárního fondu (1991) za balet „Škrtič“, Cenu Nadace ČLF (1998), Cenu Senior Prix (2000) a Medaili „Za zásluhy“ III. stupně (2002). Často publikoval své články a statě v českých a světových odborných časopisech. Luboš Ogoun zemřel 14. února 2009 v Brně, čtyři dny před pětaosmdesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.