Rudolf Krátký

Rudolf Krátký se narodil 16. listopadu 1919 v Brně. Vystudoval brněnské gymnázium a nastoupil na právnickou fakultu v Brně. Po třech semestrech musel Krátký se studiem skončit, protože byly vysoké školy uzavřeny nacisty. Proto se rozhodl pro divadlo, kterému se věnoval už jako gymnazista. Nejdříve prošel Divadelním studiem v Brně (1939 – 1941) a činohrou olomouckého Českého divadla (1941 až 1945). A zbytek svého dlouhého hereckého života prožil na jevišti brněnského Národního divadla, kde od roku 1945 byl členem až do svého odchodu do penze.

Hostoval také v Městském divadle v Brně. Na divadelních prknech se uchytil také jako divadelní režisér. Krátkého herecký talent šel v ruku v ruce s jeho výraznou tváří, klidným hereckým projevem, vysokou statnou postavou, příjemným melodickým hlasem a vrozenou muzikálností. Díky těmto vlastnostem se zařadil mezi nejvýznamnější charakterní a vyspělé brněnské herce titulních rolí ve druhé polovině 20. století. Podle svých součastníků se vyznačoval veselou a přátelskou povahou.

Z významných divadelních krací si uveďme titulního Jánošíka (Mahenův „Jánošík“), dudáka Švandu („Švanda dudák“ J. K. Tyla), Romea („Romeo a Julie“ Williema Shakespeara), Dona Juana („Don Juan“ dramatika Moliéra), profesora Henryho Higginse (Shawův „Pygmalión“ a muzikál „My Fair Lady“), Wolanda („Mistr a Markétka“ Michaila A. Bulgakova, která se dočkala v roce 2001 taktéž televizního záznamu Rudolfa Tesáčka a Zdeňka Černína).

Díky angažmá v Brně není filmografie Rudolfa Krátkého nijak veliká. Nejvýznamnějším režisérem jeho filmové dráhy byl Otakar Vávra, který režíroval tři snímky ze šesti. Poprvé se zjevil jako pumpař ve Skalského špionážním dramatu ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI (1965). Na konci bouřlivých 60. let přetvořil svoji největší a nejznámější filmovou úlohu bývalého soudce Kašpara Huttera, který se snaží – leč marně – varovat svého přítele děkana Kryštofa Aloise Lautnera (Elo Romančík) před zrůdným a zlým inkvizitorem Jindřichem Bobligem (Vladimír Šmeral) ve Vávrově KLADIVU NA ČARODĚJNICE (1968).

V dalších letech si zahrál vyslance a generálního tlumočníka říšského kancléře Adolfa Hitlera (Gunnar Möller) Dr. Paula Schmidta v „historické“ rekonstrukci mnichovských událostí z roku 1938 Otakara Vávry DNY ZRADY (1973), vysokého stranického funkcionáře Tobiáše v dalším dramatu Štěpána Skalského ČISTÁ ŘEKA (1978), významného českého šlechtice Žerotína v historickém životopisném dramatu Otakara Vávry o českém „učiteli národů“ Janu Amosu Komenském (Ladislav Chudík) PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983) a kardinála v Herzově pohádce CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY (1993).

Výjimečně spolupracoval také s televizními inscenacemi ŠŤASTNÝ JIM (1969) a MAESTRO (1990) a seriálem ČETNICKÉ HUMORESKY (1997). Významně se angažoval také v dabingu a v brněnském rozhlase („Portrét avantgardy“, „Podivín“, „Talenty a ctitelé“, „Mys dobré naděje“, „Podepsán Roman“, „Pírko ptáka Kropeňáka“, „Příběh z pracovny“, „Zadrž blesk na cestě jeho…“, „Nedosněný sen“, „Signály budoucího času“, „Smrt na objednávku“, „Dlouhý deštivý den“, „Vernisáž vzpomínek“, „Viktory boy“, „Dlouhý víkend“, „Co mu řekneš, tati?“, „Car Fjodor“, „Hlavy budoucnosti“, „Gazdina roba“, „Rub a líc“, „Kočičí hra“, „Cesta zarubaná“, „Komedie o manželích“, „Svědkové“, „Macbeth“, „Pygmalión“, „Sedmá velmoc“, „Nevěsta“ atd. atd.), kde hrál, recitoval a interpretoval šansony.

Od Nadace Život umělce získal Cenu Senior Prix (1996), za výkon v inscenaci „Mistr a Markétka“ byl ve svých jednaosmdesáti letech nominován na prestižní Cenu Thálie (2000) a za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel Cenu Františka Filipovského (2007). Významná byla také jeho činnost pedagogická, dlouhá léta s úspěchem vyučoval na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Krátce učil i na Státní konzervatoři Brno (1948 – 1949). Až do vysokého věku a konce svého života byl umělecky a veřejně aktivní. Rudolf Krátký zemřel 13. dubna 2009 v Brně ve věku nedožitých vysokých devadesáti let. Pohřben je v Brně.

Jaroslav "krib" Lopour