Herec/čka
2000Zuzana Navarová, Iván Gutiérrez & Koa
Film - Dokumentární, Hudební
1998
Seriál - Dokumentární, Hudební
1996
Film - Dokumentární, Hudební
1995
Film - Dokumentární, Hudební, Krátkometrážní, Životopisný
1992
Seriál - Dokumentární, Hudební, Životopisný
Scenárista/ka
2006Seriál - Dokumentární, Historický
Skladatel/ka
1991Film - Krátkometrážní, Animovaný
1989
Film - Komedie, Krátkometrážní, Animovaný
Host/ka
1999Seriál - Hudební
Seriál - Hudební
1997
Seriál - Hudební
1989
Seriál - Hudební
Archivní záběry
2000Seriál - Dokumentární, Životopisný
„Neste mě, neste, ptáci, do nebes,
k divokým kachnám volám přes vrátka.
Skřivan ať zanechá mě blízko hvězd
a straky odnesou má zrcátka,“
(z písně Zuzany Navarové „Do nebes“).
Ačkoliv bylo Zuzaně Navarové, české zpěvačce, folkové skladatelce a textařce, v roce 2004, kdy předčasně zemřela na rakovinu (v kombinaci s cirhózou jater), pouhých 45 let, přesto za sebou v oblasti české populární hudby zanechala poměrně výraznou stopu.
„Na české hudební scéně byla solitér, velmi zvláštní jev. K hudbě a svým projektům přistupovala neuvěřitelně poctivě a nikdy ji nešlo o komerční úspěch,“ vyjádřil se k její osobnosti textař Michal Horáček.
Uznání posluchačů folkové hudby i odborné kritiky (viz např. hlavní cena folkového festivalu Porta z r. 1982 nebo nejlepší vokální projev na pražské Vokalíze 1982) si Navarová získala již v osmdesátých letech minulého století, kdy začala zpívat se skupinou Nerez. Zpívání s touto skupinou bylo přitom pro Navarovou osudové i z osobního hlediska, kdy se během koncertu skupiny na Kubě seznámila se svým manželem Luisem.
Dobrá znalost španělštiny (kterou vystudovala na Karlově Universitě) se pak Navarové patrně hodila i v devadesátých letech, kdy začala spolupracovat s kolumbijským písničkářem a brilantním kytaristou Ivánem Gutiérrezem. Spolu s baskytaristou Karlem Cábou vytvořili trojčlenné uskupení „Tres“ a vydali stejnojmenné album (1995). Kolem dvojice Zuzana Navarová – Iván Gutérrez se posléze vytvořila skupina KOA – Mário Bihári (akordeon, klavír, klarinet), Camillo Caller (bicí a perkuse) a František Raba (kontrabas) a vzniklo album „Skleněná vrba“ (1999, za které dostala cenu Žlutá ponorka) a koncertní „Zelené album“ (2000).
Do rádií (a tedy do povědomí většinového posluchače) se Navarová dostala paradoxně až těsně před smrtí, a to díky skladbě „Marie“ z alba „Jako Šántidéví“, kterou nazpívala rovněž se skupinou KOA. „Tyhle věci mi nepřinášejí pocit euforie. Opravdu se nechvěju v obavách, kolik přijde lidí a kolik tohoprodáme,“ komentovala svůj vzat k popularitě v jednom ze svých posledních rozhovorů pro iDnes.cz.
Záběr Zuzany Navarové byl ale skutku velmi široký. Skládala hudbu k divadelním představením, byla producentkou (Věra Bílá – „Rom Pop“ a „Kale Kaloré“) a objevila zpěvačku Radůzu. Pokud jde o oblast filmu nelze nezmínit píseň „Čert ví proč“, která zazní v závěru stejnojmenné pohádky Čert ví proč (2003).