Radka Dulíková

Radka Dulíková se narodila 8. října 1950 v Ostravě v rodině politického vězně. Již od osmi let působila v místním dětském rozhlasovém souboru a své první divadelní zkušenosti získávala na jevištích Státního divadla a Divadla Petra Bezruče. Jako dítě si také zahrála v několika inscenacích ostravského studia Československé televize. Na plátně se poprvé objevila v roce 1961 v komedii Václava Sklenáře KOTRMELEC v postavičce dcery havířského hrdiny. Předčasný vrchol její filmové kariéry přišel v pouhých třinácti letech, kdy si ji pro hlavní roli svého filmu VYSOKÁ ZEĎ vybírá Karel Kachyňa. Její hrdinka Jitka prožívá první křehké milostné vzplanutí k pacientovi rehabilitační kliniky, po autonehodě dočasně upoutaném na invalidní vozík. Během studentských let na gymnáziu byla krátce členem ostravského divadla Waterloo, společně s Tomášem Slámou a Luďkem Nekudou, v ostravském studiu ČST se pokoušela o kariéru televizní hlasatelky.

Po neúspěšném pokusu o přijetí na DAMU nastoupila v roce 1970 do Těšínského divadla v Českém Těšíně, odkud po dvou letech odešla do Prahy. Zde pracovala jako produkční, administrativní síla, inspicientka a asistentka režie v divadelním studiu Ateliér ve Spálené ulici a později také v Činoherním klubu. V 70. letech ji začali objevovat režiséři a roliček přibývalo: v roce 1974 Brynychova NOC ORANŽOVÝCH OHŇŮ, v roce 1975 povídkový film PROFESOŘI ZA ŠKOLOU a v roce 1978 Kovalův psychologický film NECHCI NIC SLYŠET. Poté se stala asistentkou režiséra Karla Smyczka, se kterým úspěšně spolupracovala na filmu HOUSATA (1979), zde si také zahrála malou epizodní roli. V 80´letech již bylo zřejmé, že její herecká kariéra končí, aniž v podstatě začala. Menší roli ještě vytvořila ve filmu JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (1983, Lešnerova žena), další rolí byla mladá úřednice Maruška v dramatickém snímku KARIÉRA z roku 1984 a na filmovém plátně se naposledy objevila v postavě učitelky ve filmu KDYŽ V RÁJI PRŠELO (1987).

V epizodních rolích si také zahrála ve dvou televizních seriálech - PAN TAU (1969–74) a INŽENÝRSKÁ ODYSEA (1979). Na televizní obrazovce ji diváci mohli vidět v dokumentu věnovaném tragickému osudu Petra Nováka JÁ BUDU CHODIT PO ŠPIČKÁCH (2001) a jejím posledním vystoupením před televizními kamerami bylo účinkování v pořadu O ZELENÝCH OČÍCH KRÁSNÉ PANÍ z cyklu Předčasná úmrtí (2007), který byl věnován její přítelkyni a manželce Petra Nováka Evě Jakoubkové.

V letech 1994 - 2001 pracovala ve Svobodné Evropě v redakci pořadu Hlasy a ohlasy, společně s Ivanem Binarem, Antonínem Bajajou a Milanem Bouškou. Později spolupracovala i s Českým rozhlasem 6 jako režisérka a moderátorka pořadu Hovory o zdraví. Její soukromý život nebyl příliš uspořádaný, prakticky sama vychovávala syna Dereka, jejím dlouholetým osobním partnerem byl novinář a malíř Josef Maraczi. Radka Dulíková zemřela předčasně na následky mozkové příhody v Praze 16. srpna 2011 ve věku pouhých 60 let.

ČSFD.cz