Kameraman František Uldrich se narodil 1. května 1936 v Praze. Ač původně studoval na ČVUT, záhy přešel na pražskou FAMU, kde roku 1963 vystudoval obor filmového a televizního obrazu. Ve II. ročníku natočil na 16mm film PŘÍBĚH Z KAMPY, spolupracoval na studentském snímku SOUSTO (1960) a hrál pacienta v NÁVŠTĚVĚ (1961).

Ještě jako student nastoupil na tři měsíce do barrandovského trikového oddělení (1961) a poté v letech 1961 – 1966 pracoval jako ostřič a poté jako druhý kameraman u Jana Čuříka (NESCHOVÁVEJTE SE, KDYŽ PRŠÍ, TRANSPORT Z RÁJE, POSTAVA K PODPÍRÁNÍ, O NĚČEM JINÉM a MÍSTO V HOUFU), po návratu z prezenční vojenské služby u Jana Kališe (TRANSIT CARLSBAD a TEMPO PRVNÍ LÁSKY) a Jaroslava Kučery (SEDMIKRÁSKY, kde i hrál muže v uličce).

Následně byl samostatným kameramanem Filmového studia Barrandov (1966 – 1991). Potom byl vedoucím Trikového studia Trilobit (1991 – 1997) a vedoucím produkčního servisu a jednatelem Barrandov Studia (1997 – 2000). Ještě v roce 2011 se stal členem konsorcia, které dohlíželo na digitální restaurování filmu MARKETA LAZAROVÁ.

Již svými prvními filmy se stal známým pro svůj vytříbený výtvarný cit a invenci, autentičnosti v zachycení prostředí, situací a lidských charakterů. Často tvořil komorní snímky, ale dokázal se přesně podřídit a souznít s žánrem, stylem a režisérské koncepci daného díla. Jeho moderní dramatický obraz skrýval i vlivy civilismu a neorealismu.

Jako samostatný kameraman debutoval psychologickým dramatem NÁVRAT ZTRACENÉHO SYNA (1966) Evalda Schorma. Se Schormem natočil ještě povídku (u které byl s režisérem také spoluautorem scénáře) CHLEBOVÉ STŘEVÍČKY ze snímku PRAŽSKÉ NOCI (1968).

Od 60. let výrazně i v dalších dekádách spolupracoval s Františkem Vláčilem (ÚDOLÍ VČEL, ADELHEID, POVĚST O STŘÍBRNÉ JEDLI, SIRIUS, DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ, HADÍ JED, PASÁČEK Z DOLINY, STÍN KAPRADINY), Václavem Vorlíčkem (KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY, COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT, JAK SE BUDÍ PRINCEZNY) a 1 s Jiřím Menzelem (ZLOČIN V ŠANTÁNU).

V 70. a 80. letech přibyl hlavně Karel Steklý (SVATBY PANA VOKA, SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM, LUPIČ LEGENDA, HROCH, ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL, TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI, SKANDÁL V GRI – GRI BARU), debutující Václav Matějka (NAHOTA, SÓLO PRO STAROU DÁMU), Karel Kovář (PAST NA KACHNU, TÍM PÁDEM), Hynek Bočan (TVÁŘ ZA SKLEM, PŮL DOMU BEZ ŽENICHA, PYTLÁCI, VINOBRANÍ), Martin Hollý (SIGNUM LAUDIS, NOČNÍ JEZDCI, ...NEBO BÝT ZABIT, TICHÁ BOLEST), Julius Matula (KARIÉRA) a Antonín Kachlík (KOUZELNÍKŮV NÁVRAT).

Uldrichovou úplně poslední prací byla pohádka Jana Schmidta JAK SI ZASLOUŽIT PRINCEZNU (1994).

Natáčel i slovenské a zahraniční projekty (např. LOS AMORESDE KAFKA, TAJOMSTVO ALCHYMISTU STORITZA, SNĚHURKA či EL MARIDO PERFECTO), dokumentární snímky Františka Vláčila (MĚSTO V BÍLÉM, KARLOVARSKÉ PROMENÁDY, PRAHA SECESNÍ a PRAŽSKÝ ODYSSEUS), televizní filmy (NESPAVOST VE DVOU, NEBOŤ NEVĚDÍ, CO ČINÍ, PŘIKÁZANÝ SMĚR JÍZDY, HEZKÝ ŠTĚDRÝ VČER nebo seriály DOBRÁ VODA, KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI).

A rovněž se podílel u několika děl na filmových tricích (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT a JAK SE BUDÍ PRINCEZNY), supervizi filmových triků (NEXUS) a u studentských jako pedagogický vedoucí (SETKÁNÍ a JEDNÍM SLOVEM ROMÁN).

Dodejme ještě, že o svém dlouholetém režisérovi Františku Vláčilovi František Uldrich režíroval podle svého scénáře dokument V SÍTI ČASU (1989) v produkci Československého filmového ústavu Praha.

František Uldrich získal Peněžitou odměnu (1968) v rámci hodnocení produkce FSB v roce 1967 za film ÚDOLÍ VČEL, Cenu za kameru (1979) na XVII. FČSF v Hradci Králové za filmy PAST NA KACHNU, SKANDÁL V GRI – GRI BARU a SÓLO PRO STAROU DÁMU, Cenu za výtvarnou stránku (1984) na XXII. FČSF v Banské Bystrici za snímek PASÁČEK Z DOLINY a Cenu AČK za celoživotní dílo (2009).

Jeho dcerou byla filmová producentka Helena Uldrichová (*1973). Mgr. František Uldrich zemřel po těžké nemoci 31. srpna 2013 v Praze ve věku sedmdesáti sedmi let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře