Lubomíra Willigová

Dnes již zapomenutá herečka Lubomíra, respektive Luba Willigová, pocházela z herecké rodiny a narodila se ve východních Čechách ve Velkých Svatoňovicích krátce po vzniku Československa. Jejím otcem byl divadelní herec Arnošt Willig, v herecké práci se podstatně výrazněji uplatnil její mladší bratr Miloš Willig (1921-1979). Luba Willigová ovlivněná rodinným prostředím nastoupila jako herečka k divadelní společnosti a u kočovných souborů působila v letech 1937-1945. S bratrem Milošem po válce nastoupila do stálého angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, kde spolu hráli v letech 1945-1948.

Zatímco bratr Miloš odešel v roce 1948 odešel do Prahy, kroky Luby Willigové vedly do Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech (respektive Krajského oblastního divadla), kde hrála v letech 1948-1950. Potom i ona odešla do Prahy a po bratrově boku odehrála dvě sezóny v Městském divadle v Praze-Libni (1950-1952; později dlouholeté Divadlo S. K. Neumanna). Pak se ale vrátila do Jihlavy a na jevišti místního Horáckého divadla působila až do odchodu do penze.

Na filmovém plátně se Lubomíra Willigová objevila jen párkrát; debutovala až postavou manželky lakotného rolníka v umělecky hodnotném titulu NOC NEVĚSTY (1967). Až o deset let později se divákům představila jako porodní bába v pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977), následně hrála paní Šulovou v komorním příběhu SÓLO PRO STAROU DÁMU (1978).

Pavel "argenson" Vlach