Antonín Hájek

Antonín Hájek se narodil 14. ledna 1944 v Praze, v ulici V lesíčku číslo 3. Rodiče vedli již jeho starší bratra ke hře na klavír, otec se domníval, že tak budou mít chlapci šikovné prsty. U Antonína se hra na klavír setkala s odezvou, již jako dítě byl muzikální. Klavír opustil na střední škole a začal hrát na kytaru. Na Průmyslové škole se zamiloval do country a zůstal tomuto hudebnímu stylu věrný po celý život.

Během studia ČVUT se seznámil s Milanem Dufkem a založili spolu hudební těleso. V roce 1964 vznikla skupina Rangers, která hrála ve složení Radek Tomášek - kytara, Mirek Řihošek - pětistrunné banjo, Jan Vančura - kytara, Antonín Hájek - basa, Jiří Veisser - housle, Milan Dufek - sólový zpěv.

Již během studia se Antonín Hájek seznámil se svou budoucí ženou lékařkou Zdenou. Vysokou školu nedokončil, věnoval se raději rozvoji skupiny Rangers, která zpočátku hrála v malých sálech. V roce 1965 hrála kapela poprvé za honorář ve formě naturálií. A pak se seznámili s Miroslavem Černým, který začal skupině konferovat a dělat jí manažera. Do kapely nastoupila první a poslední zpěvačka, Jarka Hadrabová, která s Rangers vydržela zpívat do roku 1969.

Antonín Hájek měl jasnou vizi a tah na branku. O svých představách uměl přesvědčit i své okolí, takže se z něj velmi rychle vyklubal vedoucí skupiny Rangers. V roce 1967 vyhráli první Portu. O rok později se ke skupině přidal Petr Nárožný coby konferenciér. Petr Nárožný byl o deset let starší, než Antonín Hájek. Ale vzpomíná, že velmi záhy srostl se zbytkem kapely natolik, že prováděl spolu s ostatními Hájkovi různé zlotřilosti. Dospělo to až do takové úrovně, že se Nárožný k Hájkovi choval jako ke staršímu.

V roce 1969 natočili Rangers Balíček karet s textem Mirka Černého. Následovaly písně jako Hřbitovní kvítí, 900 mil a Pojď ven. O dva roky později byli Rangers donuceni změnit své jméno, stali se z nich Plavci a nazpívali Teče voda. V roce 1973 odešel Petr Nárožný do Semafor a tak trochu se prohodil s Luďkem Nekudou, který z něj přišel.

Luděk Nekuda začal pro Plavce psát nejen průvodní slovo, ale zavedl i formát krátkých scének, které jistým způsobem navazovaly na forbíny Voskovce a Wericha. Luděk Nekuda měl kontakty v televizi, takže se díky němu Plavci dostali i na její obrazovky. V roce 1974 natočili Plavci mimo jiné Kopej hrob můj, Můj pes suverén a Tak přišel den. A vše samozřejmě i pro televizi. Kromě klipů vzniká i několik pořadů s Plavci v hlavní roli. Roku 1973 vznikl pořad BÁJEČNÝ BÁL, v roce 1975 byl natočen pořad PLAVCI NA SUCHU, v roce 1979 JARNÍ VÝLET a roku 1980 PLAVCI V POHÁDCE. Ke všem pořadům napsal Nekuda scénář, všechny provázel průvodním slovem, ve všech zpíval a hrál na nějaký hudební nástroj. Plavci byli žádaní a chtění, až to začalo být únavné.

Antonín Hájek nerad cestoval, měl rád pohodlí, takřka nesnášel sport. A po příchodu Luďka Nekudy se stále někam jezdilo. Hájek si koupil statek v Bělači a začal ho opravovat, kolaudace proběhla v roce 1978 a on se do své chalupy zamiloval. Nejraději by na ní ihned zůstal nastálo. Byl manuálně zručný, takže si mnoho prací spojených s údržbou domu dělal sám. Na chalupě pracoval tak aktivně, že si na cirkulárce uřízl kousek prstu.

V roce 1978 Plavce také opustil Luděk Nekuda. V osmdesátých letech začali Plavci vystupovat i v zahraničí, nechyběly destinace jako Kuba, Mexiko, Španělsko, Polsko, Maďarsko a Brazílie. V roce 1981 Plavci nazpívali Trpasličí svatbu, o dva roky později Nedávno byl jsem školák a Inženýrskou, v roce 1984 vyzývali Sejdeme se u Rotta a sdělili světu, že Evžen lovec žen má možná Erb toulavého rodu.

Hájek stále rád jezdil na chalupu do Bělači, v obci se mu líbilo, zapojil se i do místního života. Lidé ho tam měli rádi, Hájek byl bezprostřední, nebyl pozér, dokázal sice hodně rychle vybuchnout, protože byl cholerik, ale nikdy nezkazil žádnou legraci a především byl z každým hned kamarád.

Celý život měl potíže se střevy. Pak mu lékaři diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. Začátkem roku 1989 se podrobil operaci, o prázdninách byl na chalupě a přitížilo se mu. Odjel zpátky domů do Prahy. Jeho zdravotní stav mu neumožnil pracovat. Když měli Plavci poprvé hrát bez svého frontmana, přišli za ním domů a celý repertoár s ním nacvičili bez jeho hlasu a doprovodné basy. Ke konci roku 1989 byl Antonín Hájek již připoután na lůžko, z nějž sledoval listopadové události v televizi. Bratr Lubor se domnívá, že mu možná zvědavost prodloužila život.
Antonín Hájek podlehl rakovině 17.12.1989. Zanechal po sobě vdovu a dva syny, Milana a Martina.

Kateřina "Snorlax" Horáková