Kariéra tohoto původem kanadského scenáristy a režiséra ilustruje, jak vás reputace zdatného řemeslníka udrží trvale zaměstnávaného i přes nepřejícnost kritiků. Bylo mu šest, když se po shlédnutí prvního filmu rozhodl stát se filmařem a bylo mu čtyřiadvacet, když v rodné zemi celovečerně debutoval autobiografickým dramatem o dvou prokletých milencích DANGEROUS AGE (1959). Furie je napsal, režíroval a produkoval a původně televizní snímek uvedl s pomocí kinaře Nata Taylora do kanadských kin.

Jelikož ta od 20. let strádala absencí domácích titulů a těch pár co vzniklo se neobešlo bez podpory NFB (National Film Board of Canada – vládou založená instituce pro animovaný a dokumentární film), šlo o věc vpravdě nevídanou. S DANGEROUS AGE a následujícím snímkem, dramatem COOL SOUND FROM HELL (1959), poznal ambiciózní mladý režisér svízele a limity domácí kinodistribuce a tak se po seriálu „HUDSON BAY“ vydal realizovat do Anglie. První větší úspěch zaznamenal s mládežnickým muzikálem YOUNG ONES (1961), který se stal druhým nejvýdělečnějším filmem roku po bondovce Dr. No.

Konkurovat 007 toužil i jeho špionážní thriller PŘÍPAD IPCRESS (1965) s Michaelem Cainem v hlavní roli britského tajného agenta Harry Palmera z pera Lena Deightona, pro který Furieho najal producent bondovek Harry Saltzman. Traduje se, že Furie svolal první den natáčení štáb a se slovy „Tohle si myslím o scénáři.“ jej zapálil. Při postprodukci pak byl Saltzmanem, který ho nesnášel, vyhozen ze střižny. Odměnou mu byla British Academy Award pro nejlepší film, která mu spolu se slušným ohlasem filmu otevřela cestu do Hollywoodu.

O moc lépe než se Saltzmanem nevycházel Furie ani s Marlonem Brandem s nímž se sešel u svého prvního hollywoodského filmu, westernu GROŚÁK (1966). Brando jej údajně nesnášel tak, že při natáčení detailů své tváře na potřebnou chvíli pouze sklonil rozečtenou knihu, aby ji, když bylo po všem, pak zase zvedl k očím a pokračoval ve čtení. Furie následně podepsal se studiem Paramount smlouvu na čtyři filmy, z nichž stojí za zmínku především úspěšné biografické drama BILLIE ZPÍVÁ BLUES (1972) s Dianou Ross v roli bluesové zpěvačky Billie Holiday.

80. léta Furie zahájil sugestivním komorním hororem BYTOST (1981), o ženě opakovaně znásilňované neznámou neviditelnou bytostí. Jeho příspěvek do pokladnice reaganovského akčního filmu a armádních agitek ŽELEZNÝ OREL (1986) sice zůstal ve stínu Scottova Top Gunu z téhož roku, ale narozdíl od něj se dočkal dalších tří zbytečných pokračování, z nichž Furie režíroval druhé a třetí. V oblacích ještě chvíli zůstal s otřesným čtvrtým SUPERMANEM, natočeným v žoldu krachující fabriky na levná akční béčka CANNON izraelských producentů Menahema Golana a Yorama Globuse.

Jeho posledním filmem uvedeným do kin byla komedie BERUŠKY (1992), po níž se definitivně přesunul na video a do televize. Od té doby nás až na světlé výjimky (MRTVÝ BOD, UZAVŘENÝ KRUH, GLOBAL HERESY) zásobuje nekoukatelným béčkovým akčním šrotem jako ZUŘIVOST s Lorenzem Lamasem, NÁJEMNÍ VRAZI a NEBEZPEČNÁ ŠTVANICE, obé s Casperem van Dienem či MASAKR NA STŘEDNÍ ŠKOLE s Dolphem Lundgrenem.

Josef "choze" Blažek

Komentáře - zatím bez komentáře