Herečka
1968Film - Drama
1967
Film - Komedie
Film - Dokumentární, Krátkometrážní, Životopisný
Film - Povídkový, Psychologický, Drama
1966
Film - Sci-Fi, Thriller, Drama, Fantasy
Seriál - Komedie
Film - Komedie
1965
Film - Krimi, Drama
1964
Film - Komedie, Krimi, Povídkový
Film - Válečný, Drama
Film - Drama
Film - Dokumentární
Seriál - Komedie, Drama
Film
1963
Film - Komedie, Krátkometrážní
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Film
Film - Drama
Film - Drama
1962
Film - Drama
Film - Poetický, Drama
Film - Komedie
Film - Krátkometrážní
Film - Drama
1955
Film - Drama
1931
Film - Drama
1922
Film - Pohádka
Scenáristka
2001Film - Komedie, Drama
1984
Film - Drama
1967
Film - Komedie
Film - Psychologický, Rodinný
1948
Film - Komedie
1938
Film - Komedie
1933
Film - Komedie
Film - Komedie
Archivní záběry
2003Film - Dokumentární
2002
Film - Dokumentární, Životopisný
2000
Seriál - Dokumentární, Životopisný
Olga Scheinpflugová se narodila 3. prosince 1902 ve Slaném do umělecké rodiny. Jejím otcem byl dramatik, spisovatel a redaktor Karel Scheinpflug (1869 – 1948) a bratrem spisovatel a právník Karel Scheinpflug (1899 – 1987). Studovala gymnázium a obchodní školu. Uměleckému zázemí se jí tedy dostalo už odmalička a v sedmnácti už hrála jako ochotnice v ochotnických spolcích ve Slaném.
Divadelní praxi, kterou nejdříve soukromě studovala u herečky Národního divadla Marie Hübnerové (1918 – 1920), zahájila ve Švandově divadle (1920 – 1922) a poté v Divadle na Vinohradech (1922 až 1929). Svou uměleckou dekádu ukončila doživotním angažmá v pražském Národním divadle (1929 až 1968). Toto angažmá však na několik měsíců přerušila v roce 1930 a z politických důvodů byla propuštěna od 31. července 1944 do 1. února 1946.
Zpočátku Olga Scheinpflugová hrála mladé půvabné a temperamentní úlohy, zobrazovala ženskost plnou rozporů, ale se smyslem pro humor, cit a tragiku, které se snažila odjímat zbytečný patos. Její postavy měli poezii, ale zároveň byly plné civilního a realistického herectví. Sama herečka ctila vize režisérů (nejčastěji spolupracovala s Janem Borem, K. H. Hilarem, Jiřím Frejkou, Karlem Dostalem, Otomarem Krejčou či Alfrédem Radokem), ale k roli stále přistupovala individuálně. Vyvinula se z ní uznávaná a velká herečka, která vrcholu své tvorby dosáhla po okupaci ve velkých tragických a dramatických úlohách ze světového repertoáru, kterým vtiskla svůj intelekt, zkušenosti a velký talent.
Z významných inscenací si uveďme: „Sen noci svatojánské“, „Zločin a trest“, „Smutek sluší Elektře“, „Svatá Jana“, „Romeo a Julie“, „Macbeth“, „Paní studánka“, „Tři sestry“, „Višňový sad“ apod. Hrála ve všech svých hrách a ve hrách svého manžela („Matka“, „Loupežník i „Bílá nemoc“). I její domovské divadlo uvedlo několik jejích her („Houpačka“, „Láska není všecko“ apod.). Několikrát hostovala (např. roku 1934 v Bělehradě, za okupace na venkově a v letech 1946 a 1968 ve Vinohradském divadle).
Český film této veliké dramatické herečce poskytl pouze málo příležitostí. Její dva první snímky se ani nedochovaly. Debutovala ještě v Kvapilově němém filmu ZLATÝ KLÍČEK (1922) podle námětu Karla Čapka jako Sejkorova (Alexander Třebovský) dcera Olga a ve zvukovém období hrála prvně v roce 1931 v roli Heleny Leeové v Borově dramatu ŽENA, KTERÁ SE SMĚJE natáčeném ve francouzských ateliérech Gaumont. Tím její filmová kariéra nadlouho ustala. Prý nebyla pro filmaře dostatečně hezká.
Až 60. léta ji přivedla opět do filmových ateliérů, kde na stárnoucí herečku čekalo několik větších nabídek. Sehrála sousedku Veselou v Machově TCHYNI (1963), bytnou ve Schormově dramatu KAŽDÝ DEN ODVAHU (1964), vetešnici Alžbětu Severýnovou a majitelku uzenářství v povídkovém filmu ČINTAMANI & PODVODNÍK (1964) Jiřího Krejčíka a učitelku hudby v dramatu …A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (1964) Zdeňka Brynycha. Ve filmu KONEC SRPNA V HOTELU OZON (1966) namluvila jen hlavní roli staré ženy (Beta Poničanová).
Kinematografii obohatila více svými divadelními hrami (OKÉNKO 1933 a DNES NEORDINUJI 1948, MADLA Z CIHELNY 1933, ANDULA VYHRÁLA 1938) a původními náměty (ŠVADLENKA 1936, DOBŘE SITUOVANÝ PÁN 1939 a SOBOTA 1944) z nichž vznikly úspěšné filmy. Československá televize nabídla Scheinpflugové pár rolí v televizních inscenacích (př. MATKA RIVA, JEJICH DEN, RADĚJI POTMĚ, OKÉNKO) a titulní úlohu v Dietlově desetidílném seriálu ELIŠKA A JEJÍ ROD (1966). Umělkyně spolupracovala také s rozhlasem („Místopis srdce“ či „Pohádka ptačí“).
Do dějin české kultury se však natrvalo zapsala ne svým herectvím, ale svým tříletým (1935 – 1938) manželstvím s předním českým spisovatelem a dramatikem Karlem Čapkem (1890 – 1938), který plně ovlivnil její smýšlení a umělecký růst. Po otci zdědila i spisovatelské nadání. Sama Scheinpflugová byla autorkou 16 románů, 10 knih, 7 básnických sbírek, 10 divadelních her a 6 zrealizovaných z 12 filmových námětů a psala též do „Lumíra“ a „Národních listů“. Své vzácné vzpomínky uchovala do románu „Český román“ (1946) a biografie „Byla jsem na světě“ (1988). Za výkon v divadelní hře „Žena, která si koupila muže“ získala Státní cenu (1930) a po válce tituly Zasloužilé (1953) a Národní umělkyně in memoriam (1968). Olga Scheinpflugová zemřela 13. dubna 1968 v Praze ve věku nedožitých šedesáti šesti let.