Herec
1990Film - Drama
1989
Film - Komedie, Poetický, Drama
Film - Krátkometrážní, Pohádka
1988
Film - Krátkometrážní, Pohádka
Film - Krimi
1987
Film - Životopisný, Drama
1986
Film - Drama
1985
Seriál - Krimi, Historický
Film - Drama
1981
Film - Drama, Historický
Film - Drama
1980
Film - Drama, Romantický
Seriál - Drama
Seriál - Rodinný
Film - Drama
1978
Film - Drama
Film - Dobrodružný, Drama
Film - Pohádka
Film - Komedie
Film - Drama
1977
Seriál - Drama
Film - Drama
Film - Drama
Film - Životopisný, Drama
Film - Drama
Film - Drama
1976
Film - Drama
Film - Drama
Film - Drama
Film - Drama
1975
Seriál - Dobrodružný, Historický
Film - Válečný, Drama
Film - Válečný, Drama
Film - Drama
Film - Krimi
1974
Film - Válečný, Drama
Film - Krimi, Drama
Film - Drama
1973
Film
Film - Drama
Film - Drama
1972
Film - Dokumentární, Drama
Film - Drama
Film - Drama
1971
Film - Drama
Film - Drama
1969
Film - Drama
1968
Film - Komedie
1967
Francois Villon - spor o básnika
Film - Životopisný
Film - Drama
1966
Film - Krátkometrážní, Drama
Film - Drama
1965
Film - Psychologický, Drama
Film - Drama
1964
Film - Dobrodružný, Válečný, Drama
Film - Válečný
1962
Film - Sportovní, Drama
1961
Film - Drama
1960
Film - Válečný, Drama, Romantický
Film - Válečný, Drama
1959
Film - Drama
Film - Krátkometrážní, Válečný
1953
Film - Drama
1950
Film - Drama
1949
Film - Komedie
1948
Film - Drama
Vypraveč
1973Film - Krátkometrážní, Drama
1961
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1960
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Narodil se jako nejmladší z deseti sourozenců do rodiny národního buditele, učitele a později i školního inspektora Jozefa Ozábala. Téměř všichni sourozenci, včetně Ľuda, byli významní činovníci skauta, ve kterém velmi aktivně působili. On sám obdržel nejvyšší skautské vyznamenání – Řád stříbrného vlka.
Ľudovít Ozábal nejprve studoval gymnázium ve Zlatých Moravciach, po jehož absolvování nastoupil v roce 1942 na konzervatoř v Bratislavě. Od roku 1946 pak studoval filozofickou fakultu, kterou ale nedokončil, protože už zároveň působil jako herec a asistent režie SND. Jako třicetiletý se pak vrátil do svého rodiště na funkci režiséra a zároveň ředitele Krajského divadla v Nitře (dnes Divadlo A. Bagara), na jehož vzniku se podílel a kde zůstal až do roku 1954, kdy se vrátil zpět na prkna SND v Bratislavě, kde ztvárnil řadu významných rolí a posléze působil i jako pedagog na konzervatoři.
Rovněž psal divadelní hry, byl recitátorem a ilustrátorem. V sedmdesátých letech byl oceněn titulem zasloužilý umělec. V divadle působil až do roku 1983, kdy odešel do důchodu. Zbytek života strávil Ľudo, jak si rád nechal říkat, obklopen tatranskou přírodou na chalupě, kterou koupil v dědince Vyšná Boca, kde za ním rádi jezdili jeho herečtí kolegové a přátelé, například Ladislav Chudík, Karol Machata, František Dibarbora nebo Jozef Króner.