Vilém Rittershain

Vilém Rittershain (někdy nesprávně psán Rittersheim) se narodil 6. dubna 1889 v Chrudimi do rodiny inženýra a stavitele. Na přání a po vzoru otce absolvoval zprvu stavitelství na pražském Vysokém učení technickém (1907 – 1914). Poté pracoval jako projektant a architekt. Ovšem většina jeho architektonické a tvůrčí i projekční práce spočívá v české kinematografii.

Už roku 1910 se seznámil s Maxem Urbanem, se kterým nejprve spolupracoval na filmech jeho společnosti ASUM (kterou měl Urban s manželkou herečkou Andulou Sedláčkovou), později na nejvýznamnějším filmovém stavebním počinu 30. let – na výstavbě filmových ateliérů A – B na Barrandově (1931 – 1933).

Současně Rittershain projektoval několik vil na Barrandově (i pro Miloše Havla). S Urbanem vytvořili nejmodernější a nejvýraznější filmové ateliéry v Evropě se dvěmi natáčecími halami a také s rozlehlým exteriérovým pozemkem. Inspirovali se zkušenostmi ze zahraničních filmových výroben.

Sám Vilém Rittershain navrhl mnoho interiérů v administrativní centrální budově (př. restaurace U Kouby, ředitelská kancelář Miloše Havla apod.). Už předtím spolupracoval Rittershain na výstavbě a provozu Lamačových filmových ateliérů Na Kavalírce (1926 – 1929). Jako styl upřednostňoval funkcionalismus a urbanismus, jenž právě při těchto pracích s Urbanem nejlépe využil.

Jak již bylo řečeno, poprvé si vyzkoušel práci filmového architekta ve společnosti ASUM Maxe Urbana a Anduly Sedláčkové: FALEŠNÝ HRÁČ (1912), DÁMA S BARZOJEM (1912) a ROZVEDENÁ PANÍ (1913). Ve všech si také zahrál menší role, ovšem ani jeden se nedochoval. Později si ještě zahrál také hosta na maškarním bálu v Pištěkově komedii ANIČKO, VRAŤ SE! / TULÁK (1926).

Po zrušení ASUMu se na deset let Rittershain odmlčel. Až ve 20. letech opět pracoval jako filmový architekt. Spolupracoval často s dalšími architekty (např. Ferdinand Fiala, Hanuš Gödert, Štěpán Kopecký, Bedřich Feuerstein, František Novák, Bohuslav Kulič), jako jeho asistent začínal i budoucí výrazný architekt Jan Zázvorka.

Byl často využíván (např. roku 1926 byl architektem téměř u všech filmů – u 18 titulů) v dobách němého filmu 20. let mj. pro režiséry Jana Justa – Rozvodu (KORYATOVIČ), Karla Antona (ÚNOS BANKÉŘE FUXE, POHÁDKA MÁJE nebo OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA), M. J. Krňanského (VDAVKY NANYNKY KULICHOVY), Přemysla Pražského (ŠEST MUŠKETÝRŮ, PRAŽSKÝ FLAMENDR, PRACH A BROKY, MODCHE A REZI), Vladimíra Slavínského (SYN HOR), Karla Lamače (LUCERNA, KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ, HRABĚNKA Z PODSKALÍ, PANTÁTA BEZOUŠEK, DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, KVĚT ZE ŠUMAVY), Miloše Hajského (WERTHER), Gustava Machatého (KREUTZEROVA SONÁTA), Svatopluka Innemanna (FALEŠNÁ KOČIČKA), Martina Friče (PÁTER VOJTĚCH) a dalších.

Celkem plodně navázal na svojí kariéru i v první polovině zvukových 30. let (roku 1932 se podepsal architektonicky u dvanácti snímků). Jeho jméno jako architekta můžeme číst u titulů režisérů Svatopluka Innemanna (FIDLOVAČKA, TŘETÍ ROTA, PSOHLAVCI, KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ, ŠENKÝŘKA „U DIVOKÉ KRÁSY“, SŇATKOVÁ KANCELÁŘ, PŘED MATURITOU, PÍSNIČKÁŘ, MALOSTRANŠTÍ MUŠKETÝŘI, VRAŽDA V OSTROVNÍ ULICI, U SVATÉHO ANTONÍČKA), Jindřicha Honzla (PUDR A BENZIN, PENÍZE NEBO ŽIVOT), M. J. Krňanského (KARIÉRA PAVLA ČAMRDY, BEZDĚTNÁ), Karla Lamače, Martina Friče (TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, SESTRA ANGELIKA, KANTOR IDEÁL, ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC a znova PÁTER VOJTĚCH), Jana Svitáka či Vladimíra Slavínského.

Od druhé poloviny 30. let opět pracoval jako stavební a bytový architekt, dále setrval na Barrandově jako šéf skladu filmových rekvizit. Po roce 1945 a po zestátnění československé kinematografie, se už jako architekt aktivně neúčastnil. Odešel do penze, pro film pracoval již jen jako velmi zkušený odborný a umělecký poradce.

Psal i odborné studie a články („Filmový námět a filmová architektura“ 1943). Vilém Rittershain zemřel 13. února 1963 v Praze ve věku nedožitých čtyřiasedmdesáti let. Tento architekt patří mezi nejvýraznější zakladatelské osobnosti československé kinematografie a též je zakladatelem české filmové scénografie (hlavně ve 20. letech byl nejvyužívanější a skoro jediný filmový architekt).

Jaroslav "krib" Lopour