Jan Richter

Jan Richter se narodil 6. května 1896 (jiné prameny chybně uvádějí 16. června 1892) v Praze do rodiny vrátného z městské pojišťovny jako jeden ze šesti dětí. Po měšťance se vyučil papírníkem ve velkoskladu v Melantrichově ulici. Od dětství se dobrovolně věnoval ochotnické činnosti ve známé Řemeslnicko – živnostenské besedě. Do jeho rodiny se přiženil herec Eman Fiala, který ho přivedl k profesionálnímu herectví. Přes kabaretní scény se dostal do smíchovské Arény a do Divadla Vlasty Buriana (1925 – 1936).

Richterová herectví spočívalo zejména na mimice, na svérázném originálním a humorném slovním projevu. Jako herec měl také báječnou dispozici – tzv. „zrcadlovou paměť“. Díky tomu se stal velmi nepostradatelným hercem, poněvadž mohl v jakékoliv roli kdykoliv zaskočit. Jeho největší postavou se stala role přednosty drah ve frašce „Srážka vlaků“, kterou si přenesl i na filmové plátno. V Divadle Vlasty Buriana se stal důležitým svými vtipnými reakcemi na živelné improvizace Vlasty Buriana.

Ve filmu debutoval roku 1924 v filmech CHYŤTE HO! (lupič) a DVOJÍ ŽIVOT (karbaník). Již v němém období se stal vyhledávaným představitelem rozličných a svérázných charakterů ve snímcích SYN HOR (vrátný u Zarena), LUCERNA (muzikant), JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (pan okresní), Z ČESKÝCH MLÝNŮ (sluha Josef), ŠEST MUŠKETÝRŮ (výtržník), VÁLEČNÉ TAJNOSTI PRAŽSKÉ (vynálezce), POHÁDKA MÁJE (obecní strážník), PRAŽSKÝ FLAMENDR (dozorce), PANTÁTA BEZOUŠEK (nádražní nosič), LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ (host), PRAŽSKÝ KAT (lupič Frank), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (zákazník a svobodník), ŠVEJK V CIVILU (funebrák), BATALION (pasák holek), MODRÝ DÉMANT (účastník spiritistické seance), PÁTER VOJTĚCH (policajt Mařánek), DĚVČE Z TABÁKOVÉ TOVÁRNY (starosta obce), ZNÁMOSTI Z ULICE (správce Zelenka), Z ČESKÝCH MLÝNŮ (nápadník), TCHÁN KONDELÍK A ZEŤ VEJVARA (host na křtinách) aj.

Obdobné role vytvářel i ve 30. letech v postavách číšníků a hostinských (MUŽI V OFFSIDU, DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, SEDMÁ VELMOC), lupičů (PENÍZE NEBO ŽIVOT), vězňů (VRAŽDA V OSTROVNÍ ULICI, ROZPUSTILÁ NOC, ULIČNICE), hajných i pytláků (PÍSEŇ O VELIKÉ LÁSCE, POZDNÍ MÁJ), exekutorů (POLSKÁ KREV), detektivů a policajtů (LOUPEŽNÍK, U NÁS V KOCOURKOVĚ), opilců, hostů a karbaníků (ZE SOBOTY NA NEDĚLI, ŠENKÝŘKA „U DIVOKÉ KRÁSY“, BEZDĚTNÁ, NA TÝ LOUCE ZELENÝ), dělníků a různých zaměstnanců (SKALNÍ ŠEVCI, PEPINA REJHOLCOVÁ, JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ, PSOHLAVCI, Z BLÁTA DO LOUŽE, KLUB TŘÍ), pobudů (POSLEDNÍ BOHÉM, HEJ RUP!, DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK) a desítky dalších.

Často hrál se svým zaměstnavatelem Vlastou Burianem: Brabcův soused číšník v lamačovské komedii ON A JEHO SESTRA (1931), přísný policejní komisař v Lamačově komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931), vrchní číšník v kavárně v LELÍČKOVI VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (1932) Karla Lamače, inspektor drah Jahn ve FUNEBRÁKOVI (1932), host na pohřbu ve Fričově ANTON ŠPELCI, OSTROSTŘELCI (1932) a opilec v komedii POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (1933) Martina Friče.

Naposledy si v českém filmu zahrál v roce 1936 v operetce ULIČNICE (vězeň), sociálním dramatu ULIČKA V RÁJI (host ve výčepu), dramatu TRHANI (dělník Adam), melodramatu KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA (hráč na činely) a oblíbené operetě NA TÝ LOUCE ZELENÝ (host v hospodě), z nichž ve Wassermanově dramatu TRHANI vytvořil svoji nejhodnotnější filmovou postavu dělníka Adama.

Spolupracoval též s rozhlasem. Richter byl velikým bohémem a notorickým alkoholikem. Neuspořádaný způsob života, slivovice a rum také zapříčinily jeho předčasný skon. Je neuvěřitelné, že pouhé dva týdny před smrti se stihl ještě oženit. Jan Richter zemřel na plicní chorobu 7. září 1936 v Praze (další prameny opět uvádějí chybné datum, 15. září 1937) ve věku pouhých čtyřiceti let. Bohužel mu předčasná smrt zabránila vytvořit řadu dalších svérázných komických postav.

Jaroslav "krib" Lopour