Ota Hofman

Ota Hofman se narodil 10. dubna 1928 v Praze. Po studiích na pražském reálném gymnáziu nakonec odmaturoval roku 1948 na obchodní akademii. V letech 1948 – 1949 studoval práva na Univerzitě Karlově, ale odešel na FAMU, kde 1949 – 1953 vystudoval dramaturgii a scenáristiku u profesora Ivana Osvalda.

Po funkci asistenta na FAMU (1953 – 1954) byl přijat do Filmového studia Barrandov jako scenárista a dramaturg (1955 – 1970), vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny filmů pro děti a mládež (1970 až 1982) a vedoucí scenáristického oddělení (1982 – 1989). Pomáhal spoluzakládat dětské filmové festivaly v Gottwaldově (Zlíně) a v Ostrově nad Ohří (dnes právě Dětský filmový festival Oty Hofmana).

Ve Svazu československých spisovatelů byl předsedou komise literatury pro děti a mládež. Těsně před svojí smrtí byl předsedou Československé národní sekce IBBY (1988 – 1989). Literární činný byl již od roku 1945, kdy publikoval básně a povídky. Přispíval do periodik „Středoškolák“, „Atom“, „Tvorba“, „Zlatý máj“, „Práce“, „Mladá fronta“, „Rudé právo“, „Literární měsíčník“, „Svobodné slovo“, „Mateřídouška“ aj.,  a vydal knihy „Útěk“ 1966, „Cesta na planetu Mikymauz“ 1969, „Začarovaný kruh“ 1969, „Čtvrtý rozměr“ 1970, „Dorián“ 1988.

I své scénáře vydával knižně („Pohádka o staré tramvaji“, „Králíci ve vysoké trávě“, „Klaun Ferdinand a raketa“, „Hodina modrých slonů“, „Červená kůlna“, „Odysseus a hvězdy“ apod.). Své dvě detektivky „Začarovaný kruh“ a „Čtvrtý rozměr“ napsal pod pseudonymem Ota Dvorský. A vydal „Několik poznámek k historii a problematice hraného filmu pro mládež“ (1961).

Se scenáristickou prací začínal už na FAMU u studentských filmů (JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA, NEJŠŤASTNĚJŠÍ ČLOVĚK NA SVĚTĚ či MATÚŠ). Až do 80. let byl autorem desítek významných i průměrných scénářů, nebo aspoň spoluscenáristou. K řadě projektům byl i autorem původních námětů (MATÚŠ, PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK, KOUZELNÝ DEN, ORANŽOVÝ MĚSÍC, KRÁLÍCI VE VYSOKÉ TRÁVĚ, ČERVENÁ KŮLNA, LUCIE A ZÁZRAKY, PANNA A NETVOR, NÁVŠTĚVNÍCI, PAN TAU a další). Jeho specializací byly látky pro děti a mládež, nebo filmy pro dospělé o dětech.

Spolupracoval s řadou českých filmových režisérů, např. s Vladimírem Borským (JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA), Jaromírem Pleskotem (ROBINSONKA), Jiřím Weissem (PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK), Václavem Gajerem (ROČNÍK 21, SNY NA NEDĚLI, SEDMÝ KONTINENT, KRÁLÍCI VE VYSOKÉ TRÁVĚ, NEKLIDNOU HLADINOU), Milanem Vošmikem (HONZÍKOVA CESTA, ZPÍVAJÍCÍ PUDŘENKA, POHÁDKA O STARÉ TRAMVAJI, ANIČKA JDE DO ŠKOLY,„MARTIN“), Čeňkem Dubou (BRANKÁŘ BYDLÍ V NA ŠÍ ULICI, V ŠEST RÁNO NA LETIŠTI), Janem Valáškem (PRÁZDNINY V OBLACÍCH, KOUZELNÝ DEN), Antonínem Moskalykem  (ORANŽOVÝ MĚSÍC, DÉLKA POLIBKU DEVADESÁT, TŘETÍ PRINC) a Štěpánem Skalským (ÚTĚK).

Od poloviny 60. let psal scénáře pro režiséry Věru Plívovou – Šimkovou (KÁŤA A KROKODÝL), Jiřího Hanibala (MALÉ LETNÍ BLUES, ČERVENÁ KŮLNA, KARLOVARŠTÍ PONÍCI), Otu Kovala (LUCIE A ZÁZRAKY, KOČIČÍ PRINC), dále pro Karla Kachyňu (UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE, VLAK DO STANICE NEBE, LÁSKA, ROBINSONKA, MALÁ MOŘSKÁ VÍLA, SETKÁNÍ V ČERVENCI, POSLEDNÍ MOTÝL), Radima Cvrčka (HODINA MODRÝCH SLONŮ), Ludvíka Rážu (ODYSSEUS A HVĚZDY a seriál MY Z KONCE SVĚTA) a také pro Juraje Herze (PANNA A NETVOR).

Neméně úspěšná byla i práce pro televizi s Jindřichem Polákem (cykly KLAUN FERDINAND a PAN TAU, seriály NÁVŠTĚVNÍCI, LUCIE, POSTRACH ULICE, CHOBOTNICE Z II. PATRA, z nichž některé upravili i do filmové podoby).

Filmy podle jeho scénářů získaly desítky ocenění, sám Hofman obdržel za drama SEDMÝ KONTINENT (1960) Zvláštní odměnu (1960) v Umělecké soutěži 15. výročí zrodu lidově demokratické ČSR, za knihu „Útěk“ První cenu (1966) v Mezinárodní soutěži socialistických nakladatelství knih pro děti a mládež a za film ÚTĚK (1967) Peněžitou odměnu FSB (1968), za knižní tvorbu Diplom XV. kongresu UNESCO (1976), čestné občanství města Ostrov nad Ohří (1978) a taktéž tituly Zasloužilého (1979) a Národního (1989) umělce.

Jeho knihy byly uvedeny také v rozhlase a přeloženy do řady cizích jazyků. Scenárista, spisovatel a organizátor Ota Hofman zemřel náhle 17. května 1989 v Praze ve věku jednašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour