Herečka
2006Seriál - Dokumentární, Životopisný
2000
Seriál - Dokumentární, Životopisný
Scenáristka
2011Seriál - Krátkometrážní, Animovaný
2004
Film - Krimi, Drama
2003
Seriál - Pohádka, Animovaný
2001
Film - Komedie, Rodinný
1996
Seriál - Rodinný
1990
Film - Drama, Romantický
1988
Film - Drama
1986
Film - Pohádka
1985
Film - Drama
Film - Psychologický
1984
Seriál - Rodinný, Drama
Film - Drama
1982
Film - Komedie, Pohádka
1980
Film - Drama
1979
Film - Rodinný
Film - Komedie
1978
Film - Pohádka
Film - Pohádka
Film - Komedie
Film - Komedie
1977
Seriál - Rodinný
1976
Film - Psychologický, Drama
1975
Film - Pohádka
1973
Film - Pohádka
1972
Seriál - Komedie, Krátkometrážní
Film - Pohádka
Hostka
2001Seriál - Soutěžní
1998
Seriál - Hudební, Komedie, Soutěžní
„Lepší je vnímat se, a proto si rozumět, než se osočovat a stavět mezi sebou zeď. Lepší je pomáhat si, než ubližovat. Myslet taky na druhé je lepší, než jenom na sebe. Dobré je věřit na lásku a ctít důstojnost malých i velkých.“ (životní krédo Markéty Zinnerové)
Markéta Zinnerová, vlastním jménem Vydrová, provdaná Jílková, je českou prozaičkou, scenáristkou a autorkou literatury pro děti a mládež. Narodila se v Brně ve složitém období heydrichiády (červen 1942). Po maturitě na JSŠ v Liberci a nástavbovém studiu osvěty v Praze pracovala v osvětových zařízeních v Liberci a Sokolově. V letech 1962–1964 byla zaměstnána jako průvodčí ČSD.
Jako velmi mladá se vdala a z tohoto krátkého svazku se jí narodily dvě dcery Pavla a Petra. Brzká smrt první z nich byla pro Zinnerovou stále její jakousi 13. komnatou. Svou bolest ze ztráty dítěte promítla mj. do svého scénáře k filmu Den pro mou lásku. Malé Pavlínce pak věnovala i svou knížku „Princezna z třešňového království“.
Začátkem 70. let začala Zinnerová spolupracovat s redakcí Mladého světa a Květů a především ale psát scénáře pohádek a seriálů. Namátkou uveďme Čertova nevěsta, Indiáni z Větrova či Tajemství proutěného košíku.
Jejím patrně neznámějším počinem je pak televizní seriál My všichni školou povinní. „Jirka Oliva a jeho čelní náraz na učitelku Hajskou asi zaujal nejvíc. Maléry nesoustředěného žáčka si mnozí ztotožnili s tím, co sami znají. Pár rodičů mi napsalo, že určitě znám jejich prvňáčka, učí ho Hajská, jen se jinak jmenuje, a Jirku jsem psala podle něj. Víc mě potěšit nemohli. Touha autora je, aby diváci a čtenáři spolu s ním zahlédli ve sklence vody moře. Tak jsem to chtěla, a nejenom v motivu Jirky,“ říká Zinnerová v jednom rozhovoru.
Své poslední roky strávila Zinnerová spolu se svým manželem, bývalým vrcholovým sportovcem Milanem Jílkem, v jižních Čechách. Pomyslnou poslední tečkou, která jí přiměla k této zásadní životní změně, byla nezdařená realizace filmové pohádky „Zlatá nitka“. „Měla výborné obsazení, hotové kostýmy, kompletní přípravu. Po prvním natáčecím týdnu se ukázalo, že producentovi ‚vybouchly‘ peníze,“ vzpomíná Zinnerová ve výše uvedeném rozhovoru. Jejím posledním počinem tak zůstává scénář k filmu Bolero inspirovaný skutečným příběhem slovenské studentky Mariky, kterou znásilnili a zabili její spolužáci.